Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

37. SUPERKOULE - město / místo - dílo č. 15

19. 01. 2012

786

Autor

soutěž KOULE

„Slečno staniční, přišly už ty výsledky z laboratoře?“ „Ano, pane doktore. Už jsou roztříděné a zapsané. Pan Fiala má snížené erytrocyty, měl byste mu nasadit železo.“ „Vy jste dokonalá, slečno staniční, myslíte i za mě. A já zase myslím na vás… Nešla byste se mnou na procházku? Že byste mi ukázala město a okolí, ještě se tu nevyznám.“

„Dobře, pane doktore, vylezeme na Harusák. Odtamtud budete mít město, jako na dlani. Co běžky, máte? Jsou tu krásné běžecké dráhy. V zimě je to tu samý lyžař.“ „Víte, já jsem spíš na výtvarné umění a na historii.“

„Obec rozkvétala už za pánů z Pernštejna, hlavně za Vratislava. Máme po něm pojmenované náměstí. Za panství kardinála Františka Ditrichštejna byla povýšena na město. Nejstarší část kostela sv. Kunhuty je gotický presbytář už ze 14.století. Ojedinělými sgrafity ho vyzdobil zdejší rodák akademický malíř Karel Němec.“

„Tam dáme pokřtít naši holčičku i chlapce.“ „Nepředbíhejte, pane doktore, pokračuje seznamování se zdejšími slavnými rodáky. Malíři Vysočiny Jambor, Blažíček, Kopáček. Ale nejslavnější je náš sochař, bronzový Raněný. A Martina. Ale ta se narodí, až už budou naše děti dospělé.“

„Děkuji za přednášku, slečno průvodkyně. Tak odložte ten čepec, podejte mi ruku a jdeme.“