Postupně za najednou

Pokračuj, řekni mi vše a ještě víc,
chci jen, ať to skončí a pak už nic.
Odraď mě, donuť mě, zotroč, já vsadím si,
že jde Ti jen o princip, dávno ne o city.

Představ si poklek, jak modlitba nutná,
zakuř si, neboj se, teď, když vztek bobtná,
Zapomeň, ničíš mě, vše se už obrací,
Při nádechu ve vaně, když dech už Ti nestačí.

Polykáš, i když si nikdy víc nechtěla,
"Vyděržaj!" káže Ti duše už bez těla,
vzdoruj mi, ukaž mi, jak to teď zvládáš,
když za schopnost zhnusit teď lámu Ti záda.

Neboj se, nekřič jen dostáváš zpátky,
hned a bezúročně všechny Tvé splátky.
Copak jsem lichvář? Možná Ti slevím,
i když snad po tom všem.....já vážně nevím.