Kapitola 3 - Abych neskončil dřív, než jsem začal

Abych neskončil dřív, než jsem začal…

A přišlo ráno. Nebo spíš dopoledne - vstal jsem někdy kolem desáté a hned jsem začal přemýšlet, co mám dělat, kam mám jít. Po snídani jsem se do toho pustil intenzivněji. Došlo mi, že toho v Praze asi moc nenajdu. Nechtěl jsem se sice vracet na místo činu, jenže mi došlo, že ty lidi budou asi z Ivančic - nejen pro to setkání na tamějším náměstí, ale především kvůli té kartě, co jsem ,,našel” - kdo by si kupoval členskou kartu do kavárny ve městě, s nímž nemá jinak skoro nic společného. Škoda jenom, že ta karta nebyla na jméno, ale na identifikační číslo - zjišťování majitele podle něj bych nechal skutečně až jako tu úplně poslední možnost. Samozřejmě mě taky napadlo, že můžu totálně pohořet nebo se může stát i něco daleko horšího, jenže jsem optimista a takové možnosti si většinou připouštím až když už je pozdě. Tyto záblesky jsem prakticky ignoroval.

Dalším problémem bylo ubytování a vůbec peníze - domluvil jsem se sice s matkou, že mi něco pošle na tátův účet, jenomže to může přijít taky až za týden a táta měl na kartě asi necelé dva tisíce. Měl jsem dvě možnosti - buď jsem mohl hledat jeho kdesi doma schované finance nebo zkusit najít hodně levné bydlení. Že by jim třeba bylo divné, že se chci sám ubytovat mě nenapadlo.

Rozhodl jsem se prohledat byt - pátral jsem celý den a až večer jsem našel třetí, hlavní, skrýš. Táta moc nevěřil na příchod zlodějů, ale přesto si především peníze velmi dobře schovával a to, jak víte, jsem si sám ověřil.