Komunismu, té zrůdě...

Než se prokousali kádrovými posudky,

stihl jsi zemřít přirozeně, říci by se chtělo.

Hrdost a strach a čest, Tvá tichá přání,

i kapky v okapech, to všechno najednou oněmělo.

Strach jiných, snad jejich závist a zlost, ta za to mohla,

Protože přičinit se o své dobro, to je víc než-li chtějí.

Nekonečně pokroucení, malí a šedí,

necítí už skoro nic.....a málo se smějí.

Tak nízcí ve svých zásadách,

ne všichni, ALE TO JE MÁLO!!!

a morálka? Ta zemřela jako první,

v ústraní, jak by se nic nestalo......

Už stačilo.....