ANTIROMANTIKA

 

ANTIROMANTIKA

 Dvě kamarádky, dva kamarádi.

Vzniknou páry, domluví se rande.

Ano to všichni známe.

Krásný jemný adrenalin a očekávání.

Setkání kamarádek druhý den po rande .

Je co si říct.

Bylo to úžasné, dojel pro mě autem, dostala jsem krásnou kytičku a vzal mě na večeři. Ta restaurace byla kouzelná a ve stylu romantiky plápolali svíčky všude kolem.

„Hm.“ Stroze přikyvuji kamarádce a snad ze smutné škodolibosti dodávám, „ no hlavně že neplápolal všude kolem oheň.“

Kamarádka byla tak okouzlená svým novým objevem, že mou narážku nevnímala.

Ovšem pak už jsem nevnímala já, nebo jsem se o to snažila.

Poslední informace o krásné procházce kolem fontánek ve městě a něžného polibku na rozloučenou s příslibem dalšího setkání a prosby o zavolání, jsem netoužila poslouchat už ani jediné písmenko.

„A co ty?“ Vytrhnutí ze tmy závisti.

„Nic.“ Řekla jsem stroze a snažila se obrátit téma na květinářské umění prodavačky navázat tak úžasnou kytku, která mi čučela přímo do tváře.

Kamarádka byla neodbytná.

Začala jsem tedy.

„No, došel pěšky, myslela jsem, že auto nemá, nevadilo mi to, ale prý je benzín drahý tak se aspoň projdeme.“

„Kino, nějaké scifi, náramně se bavil a jeho zvukové efekty srkání brčkem colu mi lezly na nervy.“ "Kord, když to pití koupil jen sobě."

„Měla jsem hrozný hlad, domlouvali jsme se  přece, že půjdeme na večeři, ale nějak na to asi zapomněl.“

„Taky jsme se byly projít, půl hodiny jsme stáli na mostě, protože ho zajímalo, za jak dlouho se potopí klacek, který tam hodil.“

„Po té půl hodině jsem měla chuť hodit ho zatím klackem.“

Že má hlad mi oznámil , když jsme procházeli kolem otevřeného okýnka, kde seděl znuděný prodavač.“

Úplně jsem s ním soucítila, v ten moment jsem totiž dobře věděla co je nudit se.

„Zvu tě.“ "Oznámil mi vítězně  a vytáhl z kapsy deset korun." "No byl to frajer, když se plácl tak moc přes kapsu."

„Při pohledu na párek si asi na něco vzpomněl, protože začal mluvit o sexu a skončil až jsme dojedli.“ „Lépe řečeno, dojedl.“ „Párek jsem mu totiž věnovala, nějak jsem přestala mít hlad.“

"Strašně jsem si přála, být doma a probudit se." "Nestalo se."

„Když mi oznámil, „ty bydlíš až u lesa, že, víš já na druhé straně, tak tě asi nedoprovodím, nevadí?“ „Málem jsem mu poděkovala.“

Sice to bylo o strach, protože byla tma a zrovna ta cesta nebyla bezpečná, ale za chůzi bez něj to stálo.

„Tak ahoj.“ "Řekla jsem ve spěchu a snažila se co nejrychleji opustit bitevní pole."

Líčila jsem kamarádce už úplně všechno.

„To se spolu ani pořádně nerozloučíme?“

"Usmíval se a dodal, „já jsem pro tebe úplně vzplanul.“

"Nebylo mi to směšné, protože já jsem měla pocit, že ze mě je naopak kus ledovce."

„Jen jsem se ze slušnosti usmála a dovolila mu dát mi pusu.“

„Chtěl se líbat, ale jeho pokus a polibek byl katastrofa, nelíbal, nevím co to bylo, ale líbání určitě ne.“

"Připomínal mi našeho psa Berta.“

„Jeho poslední slova, mě k závěru vyděsila tak, že jsem úplně zapomněla, že jdu domů sama.“

„Prý zavolám ti, bylo to super, někdy to zopákneme.“

„Neřekla jsem nic, v sms se přece jen záporné odpovědi dávají lehčeji.“

„AHA.“

Řekla kamarádka a začala mluvit o počasí.

Ono vlastně k tomu ani není co říct.

 

 

---