...ty nejsi princezna-ty jsi královna...

Ano,bylo to tenkrát,

    tenkrát,kdy lidé měli

v hlavách jasno ,

   i déšť je vlažil

a stále  po nose i celé tváři

 stékal v jednu krůpěj,

    dál do studánky

 v tichém šumu se tvořil.

     Z mnoha kapek vody

           studánka ožije,

královna,krajina

    plnými doušky z ní pije.

  Z úst se jí rozlévá,

nikdo,však nehaní její

nerozvážnost,

i to ,že bryndá si po kolenou.

       Právě narozená dcera

      v bystřině se oplachuje,

    ještě slabá,nahotinká

    čeká,až zaslouží si své jméno.

        Od kamínku ke kameni

      poskakuje

    každou zátočinu prohledává,

 při tom z lesa už je dávno,dávno pryč.

       I královna svou dceru shání,

          spěšně chce jí varování dát,

               ať nezklouzne tam

                  co vše do moře vtéká.

     Totiž dcero má...

                         Tvé jméno je Řeka.        

 

 

 

---