Duhové blues

Na kolejích, v čekárně a v kabině smutek je.
Umřel strojvedoucí. S ním i pytel naděje.
Ta se rozpouští jako africký ledovec.
Proč to říkám? To je moje věc

Vlak jede zleva, přijíždí zprava.
Tento proces nebere moje hlava.
Proč tolik cest, když vedou stejně?
Na to se ptej jiného. Ne mě.

Proč hledáš po stranách? Tady je!
Když stačí dívat vpřed. Tam naděje.
Osobně si chci jet svoje blues.
Kdo další? Jen si to klidně zkus.

Balit holky když je nesmím mít?
To potom bude srdce vodu pít?
Dokud ještě neumřela naděje všechna,
veršuji, aby nálada do kelu nešla.

Až pojede okolo duhový vlak.
na nadějný v kotli tlak,
zaskoč jen tak na hřbitov
a věnuj mi svých pár slov.