Po vzoru Houdiniho

Napjatě stojím nad sudem vody
čekám, jak mi zanotují
- skoč nebo ještě chvilku -
pozoruj svůj odraz
Prohlížím se tedy v lesku hladiny
jak vypadám, co jsem
a že mé nohy drží na nitkách
a že za ně tahá někdo jiný

Pak se ozve to cirkusové voilá
trhnu sebou a zapadnu do hloubky
vrtím se, škubu a zalykám se
s chomáči špíny mezi zuby
Nevím, co se stane
nechtějí uvěřit
že nejsem Houdini, to ten pán vzadu
jen se chechtá a moc dobře ví
jak úzko může člověku být
...