Tak slepý

Tak slepý

Ty. Sebevrah, co přehlíží záchranný kruh, topíc se ve vlastních myšlenkách. Ženeš se za Chimérou, bojuješ s větrnými mlýny, děsíš sám sebe.

Ty. Tak sám ve tmě.

Proléváš cizí slzy společně se svými a utíráš si je do jejích spodniček. Zabíjíš ostřím svých slov a ani o tom nevíš, když po Tvém doteku zůstane krvavá stopa.

Ty. Tak slepý.

Hledáš stíny, které zmizí pod lampou a ignoruješ světlo. Tak nevidíš, kdo stojí přímo před Tebou. Volá Tvé jméno a jiné se jí vrátí s ozvěnou. (Však ne to pravé.)

Ty. Tak hluchý.

Vztáhneš svou ruku ku pomoci, když ona Ti ji nabízí a hned druhá vráží ostrou dýku do zad. Zastavíš srdce v nenápadné hrudi, co jen pro Tebe chtělo bít.

Ty. Tak laskavý.

A pak? Kráčíš tak něžně, když měníš sny v prach.

Ty. Tak hrdý?

So Blind

You. Suicider who disregards the lifebelt when you are drowning in your own thoughts.
You want to catch a chimera, you're fighting with windmills, you're scaring yourself.

You. So alone in the dark.

When you cry some one else cries for you. And you wipe your tears into her petticoats.
You can kill with the edge of your words and you not even know that your touch will leave a bloody trail.

You. So blind.

You are looking for shadows which disappear under the lamp.
You ignore the light and therefore you can not see who stands right before you. She calls your name and the other had returned. (But not the right one.)

You. So deaf.

You reach out your hand to her when she offers you her help and the other immediately plunges the sword into her back. And you stop the heart.That heart which wanted to beat just for you.

You. So kind.

And then? You walk so gently when you change dreams into the dust.

You. So proud?