když se díváš

když se díváš

cítím pohled

věnuješ mi jich tolik

mezi řasami

houpají se na polštářku

tvých vzpomínek

pár vteřin?

už je to tisíc let

cos objímal mě jako řeku

plynoucí život

bez útesů a konce

hledám tvé moře

po cestě

z perleťových mušlí

a nekonečnost

náruče

když otevíráš prostor

v mých vlnách

v mých bouřích

ve věčnosti

pod hvězdou

rozlévám se

do hranic tvého vesmíru

mezi dnem a nocí

v jediném okamžiku

zrajícího štěstí

pod víčky očí

tvých hlubin

nekončících

prostorů

našich dní