Jestli noc

Stál jsem nad městem
hluboko v sobě
a měl tvář anděla ze psího hřbitova
dole nebylo nic
jen líc střech a trocha padlého slunce
a nikdo
s otevřeným ohněm
ani s tmou po kapsách
jen neviditelné touhy
a stromy ztichlé z dáli
praskaly jako uhry
pod prsty mé prázdnoty
jež přešlapovala
jako malý kluk
nebo dospělý chlap po třech pivech
co nechává to na jindy
a pak nakreslil jsem
větve do korun a sklo před oči
aby všechno bylo
zase pod povrchem
jako žihadla
která dostáváme na cestu
když nerozumní chceme mít
všechny včely v pěsti
a naslouchat tak
tomu, co bychom nikdy neměli slyšet
když čekáme
na pokraji ulic
jestli začne noc