autofiografická

až doslouží mé tělo, až zbude z něj jen pouhý prach
v truhle,jež stala se mu domovem
lásku už necítím , ani strach
jsem všude , jsem nikde , jsem mořem snů a ostrovem.

pojem co každému uniká
jen myšlenka v plné nicotě
vysněný cíl, jehož se dotýkám 
neutěší mou duši v prázdnotě

vyprahlou jak pouštní koryto,
jež bývávalo mocnou řekou
bezmocnou, prázdnou a ubitou
ležící, plačící .... sjetou---.