Doba ledová

Miluji science fiction, neboli jak My, její milovníci říkáme „scifíčka“, a tak není s podivem, že občas vidím kolem sebe neklamné důkazy blížící se budoucnosti, které jsem někdy a někde už četl, či viděl. Někteří odpůrci hanlivě tvrdí, že sci-fi díla se hemží spekulativními technologiemi a přírodními jevy nebo dosud neznámými formami života. Děj je často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie. Ale ano, mají trošku pravdu a spor je jasný. Vždyť kde je ta pomyslná hranice toho, co je a co není možné? Protože mnoho od Verna, Čapka a dalších se vyplnilo.

A já včera prožil něco, co mě utvrdilo ve faktu, že realita je tvořena souhrou faktů, jež jsou právě v této tvorbě popsány. Bylo to jako ledová sprcha, když jsem v těchto mrazivých dnech uprostřed pražské Podbaby spatřil neklamný důkaz blížícího se konce celého lidstva. Vzpomněl jsem si na film „Den poté“, kde klimatolog Jack Hall, kterého hrál můj oblíbený Dennis Quaid, naznačil, že by globální oteplování mohlo spustit prudkou a katastrofální změnu zemského klimatu. Kdy odlomení ledové kry o velikosti Rhode Islandu z antarktického ledového pole spustilo prudké změny počasí. V Tokiu padaly kroupy o velikosti jablek, hurikány řádily na Havaji, v Indii napadl sníh a přes Los Angeles se přehnala série obrovských tornád.

Globální oteplování posunulo planetu na pokraj nové doby ledové, která nastala během jedné superbouře. Obyvatelstvo je evakuováno na jih, protože na severu je nepřítelem mnohem ničivější síla, než vetřelci, či predátoři - je to příroda sama. Lidstvo na severu tento boj prohrává na celé čáře. Ve Skotsku zmrznou vrtulníky během evakuačního letu a zřítí se, lidé mrznou na ulicích, stoupne hladina oceánu… A jediný, kdo se s těmito změnami umí vyrovnat, jsou zvířata. Vlci, jež utekli ze zoo v Los Angeles, vytvoří smečku a vyrazí na lítý boj do ulic a z lidí, jež je málem vyhladili, se stává kořist. Přirození dravci, kterým příroda pomohla smazat rozdíl, jež jsme získali my, slabí savci během evoluce, se stahují do měst, aby nad nimi převzali vládu.

Kolik je na tomto příběhu pravdy a nakolik je smyšlený? Teploty na teploměrech klesají do závratných hloubek a někteří naši spoluobčané mrznou, mnoho domácností je bez dřeva a uhlí, protože v našich podmínkách už takovou zimu nikdo nepamatuje.

A včera to další znamení! Uprostřed ulice Podbabská v Praze 6 – Dejvicích jsem spatřil neklamný důkaz, že se divoká a krvelačná zvěř začíná stahovat do měst - poskakoval si tam divoký králík. Ne žádný domácí pidikrálíček s krásnýma očkama, ale opravdový větry ošlehaný a ničeho se nebojící obrovský chlupatý králíkodlak! Já vím mnozí se usmějí a řeknou: „Králíček, pche…“, ale co když je to posel, předzvěst větší vlny, nebo dokonce průzkumník před hlavní vlnou, která se na nás řítí z Divoké Šárky? Co když je to poslední varování, než nás to smete a než břehy Vltavy a zříceniny domů po jejich březích budou zdobit jen popínavé rostliny a obývat divoká zvířata?

Vždyť i z vědeckofantastických děl nám plyne poučení. Prosím, neberte moje varování na lehkou váhu a sbalte vše nejnutnější, své rodiny, děti a vyražte na jih. Jen tak máme jistotu, že jako národ přežijeme a dočkáme se zase lepších a teplejších časů…