dospělost

Když jsme děti, smiřujeme se snadno s tím, že nejsme bráni vážně, ale v sedmnácti se to změní. Člověk chce konečně začít existovat, a protože si vnitřně připadá pořád stejný, tak se hloupě dovolává vnějších záruk. Neobratně se snaží dodat svému životu a své osobnosti nějaké bezpečné hodnoty. Začne si dělat starost o svůj společenský statut, snaží se ho získat - manželstvím, pracovním postavením, majetkem, věhlasem, poutem druhých k sobě. To je stadium dospívání. Teprve když člověk překročí toto stadium, přestane hledat vnější opory své existence, ale pokusí se najít oporu v sobě, zbudovat své vnitřní pilíře, nezávisle na vnějším náhledu druhých na svou osobu, má šanci, že dospěje.