řeka

tlumené dunění
skřipění hran ledu
jako když nastane zemětřesení

citím tu obrovskou tíhu vody pode mnou
i přes ledový mráz
si voda uchovava svou ničivou sílu
ukrytou pod kůží zimy

slyším
jak ledově promlouvá
ke všem co naslouchají
s bazní a gracií
brazdím tu její strnulou tvář
opojné spojení radosti a strachu

ve viru ledu si s řekou rozumím
a nedám na ni dopustit
a jen doufam
že i ona si mě teď oblíbila

přiští zimu mě snad zase nechá abych ji poškrábala nahá záda
co každou zimu přikryjí její vlnivou nahotu
ktera jiskří v zapadajícím únorovém slunci