On a ona

„No, není to kouzelné?“ ptá se vysoká blondatá žena sedící u malého stolku.

„Není.“ zabručí muž sedící naproti ní.

„Vážně? Ani trochu vám to tak nepřijde?“ ujištuje se žena.

Muž se na ní místo odpovědi jen zachmuřeně podívá. Žena se však nenechává vyvést z míry a pokračuje.

„Všechno to nádherné barevné světlo všude kolem a vy si opravdu ani trochu nepřipadáte jako Alenka v říši divů? “

„Nádhérné světlo?“ opakuje sarkasticky muž. „Myslíte to umělé, příliš ostré světlo vycházející z těch nemožných discokoulí ? “ dokončuje muž.

„A všichni ti zamilovaní lidé kolem nás..“ pokračuje žena, ignorujíc mužovu předešlou poznámku.

„To, že si strkají jazyky až do krku a plazí se po sobě jako břečtany po opoře, nutně neznamená, že se milují.“ neguje muž už zase ženin výrok.

„Dnes jste protivnější, než obvykle.“ stěžuje si žena.

„Pak asi bude lepší, pokud mluvit nebudeme.“ konstatuje muž.

„A stejně je ta tomto místě něco zvláštního, možná dokonce něco magického.“ nepřestává přesvědčovat muže žena.

Když se jí nedostává žádné odpovědi dodává.“ Dobrá nemluvme tedy, pojďme radějí tančit.“

„Tančit?“opakuje muž se špatně potlačovaným zděšením.

„Ano,tančit,“ přitakává žena. „Ale nebojte se přece, budeme tančit jen tak jednnoduše, přesto elegantně jako támhleti dva.“ ujištuje ho žena a ukazuje na jednu z mnoha dvojic na tanečím parketě.

Muž pohlíží na dvojici jež mu žena ukazuje. Chvíli přemýšlí zda se žena definitivně nezbláznila. Jak to říkala, elegantně tančíčí? Elegantně, čí alspon tančit tu nevidí zhola nikoho, at se podívá, kam se podívá. Namísto toho vidí jen samé dvojice podivně se klátíci ze strany na stranu. K jejich cti je ovšem nutno říct, že na ten kravál co tu hrají by pravděpodobně ani Patric Swayze nepředvedl nic lepšího.

„Smím, tedy prosit?“ přebírá žena iniciativu, když je jasné, že muž to neudělá.

Muž horečně přemýšlí jak by se z nabídky takně vykroutit. Na nic nepřichází, a tak se pomalu smiřuje s tím, že na parket, přeci jenom bude muset. Už, už se chystá nenadšeně souhlasit, když v tom mu to dochází. Slastně se zavrtí na židli, rád, že ji nemusí opustit se usměje a odpoví. „Rád bych, ale bohužel nemohu, asi jste přece jen měla pravdu .“

Žena zmateně povytahuje obočí, než však stačí udělat cokoliv dalšího muž pokračuje.

„Toto místo je opravdu magické a jisto jistě je to jeho magie, která mi brání tancovat.“