Za modrými majáčky

Mráz
proniká ti pod víčka,
když křičíš
unavená
za modrými majáčky.
Byl tu,
není,
ležel
a teď,
abys dýchala
na nemocniční okno
a tak strašně se snažila
synchronizovat svítání
s pocitem beznaděje,
když prsty,
už rozedřené
do krve
ještě naposledy
vrývají do stěny
ten prázdný pocit
z toho,
že ti chybí
a v infuzi
naprosto definitivně
zůstává
poslední zbytečná básnička

…možná ti bude chybět
až se probudí.