G - Pan Kohout

Pan Kohout

„Jé, dobrý den, pane Kohout! Co vy tady?“ Ta malinká postavička v bílém plášti mluví na mě. Standa vykreslil dokonalý baziliščí úsměv, klepl mne prsty do ramene – „No podívejme se, to ses nám pěkně vybarvil.“

„Promiňte, já jsem si vás s někým spletla.“ – říká bílý plášť s nožičkami, který mezitím přišel blíž. „Vůbec se neomlouvejte, aspoň jsme kolegu víc poznali, ale vás ještě neznáme, kterápak vy jste?“ Pořád stejný baziliščí úsměv. „Trnková“ – představil se plášť.

Karel, který se zatím jen široce usmíval a otáčel po tom, kdo právě mluvil, napřáhl ruku – „Karel, ahoj.“ – a zahájil tak několikaleté legrační období, kdy mu G, která si s manšaftem netyká, důsledně vykala, a on jí stejně důsledně tykal.

„Post jméno mé. A kde vás tak nejlépe najdeme, kdybychom se chtěli dozvědět něco víc?“ „Vedle pana Iskandara, jsem jeho asistentka.“ – usmál se plášť a nožičky ho odnesly z dohledu.

„No vidíš,“ – obrátil se na mne bazilišek – „na první pohled to sice zřejmé není, ale ženská to je, tak snad abys něco nezanedbal, ne?“