Člověk?

Člověk?

Zlý člověk, jaký asi je?

Poznáme zlé lidi?

Dobrý člověk, jaký asi je?

Poznáme dobré lidi?

Je někdy zajímavé, jak lidi soudí jiné lidi.

Je někdy moc smutné, že lidé na základě jiných odsoudí jiné lidi.

Proč však lidé soudí jiné lidi, snad proto, že se za sebe stydí?

Proto, že jsou nemocní a oni jsou zdraví? Snad proto že oni jsou chudí a tamti bohatí?

 Je správné odsuzovat jiného člověka, že láskou jemu srdce rozkvétá, že přijde někdo a řekne mu, že má ho rád,

odsoudím snad člověka, který umí milovat?

Lidé jsou tak malí, když soudí jiné lidi, velkou hru tím však oni hrají.

Každého člověka jednou soud na konci čeká, pak těm co soudili  jiné lidi, jejich soud se k dobrému či zlému připočítá.

Odsoudit člověka když něco ukradne, je to správné? Jistě, jestliže však hladem skomírá, je to pořád tak jasné?

Nevidíme příčinu ze které zlý skutek on musí vykonat, snad nechceme cítit lítost jenom abychom nemuseli pomáhat.

Lidé by měli pomáhat jiným lidem, závist je hnusná, mnoho lidí prostě bohatství jiných nemůže přejít s klidem.

Je těžké pochopit chování lidí, přece že je tak jednoduché.

Každá lidská myšlenka, co nevychází od srdce, je jak proradná milenka, co příjemně se tváří velice.

Tak moc je lidské chování složité, když vychází z jednoduché báze, protože je tak jednoduché, má vždy složité fáze.

 Je s podivem že lidé mají tendenci říkat, že tamten člověk je bohatý a nemá důvod vzlykat.

Svět už tak funguje, že první závidí druhému, kdy druhý nemá co závidět prvnímu a tak ten první mu vlastně závidí,

 že druhý na prvním nic nevidí, že jen nejevý o prvního zájem, a tak první vyčítá druhému, že nespokojí se jen s málem.

A tak  místo toho aby první druhému záviděl, měl čas pomluv věnovat tomu, aby za své životní dílo se jako druhý nestyděl.

 Svět je zlý a je i milý, není bledý a není sytý.

Někdy umí být jako černá kaňka před nebem, bohužel je to tak, ale my jsme lidé, nic s tím nesvedem..