Ozvěna

   Uplynuly celé věky. Udiveně stála a pozorovala povědomou krajinu kolem sebe. Jako by ji nohy nechtěly dál nést. Usedla na ohromný balvan a pozorně sledovala tyčící se skály. Byly všude kolem. Oddělovaly ji od světa. Nikde nebylo ani živé duše, jenom vítr zavadil o její tváře. Poslouchala.

   Uplynuly celé věky od chvíle, kdy tu stála naposledy s... Cože si to tenkrát slíbili? Právě na tomhle místě stáli, drželi se za ruce a mlčeli. Najednou on vykřikl: Miluji tě! A ozvěna ta dvě slova odnesla. Tenkrát jí slíbil, že se vrátí, stejně jako nakonec ozvěna přinese zpět jeho slova a budou spolu – navěky a...

   Uplynuly celé věky a ona seděla na balvanu a napjatě poslouchala, jestli něco neuslyší – třeba vítr zazpívá Miluji tě. Musela se usmát. Ozvěna ta slova nikdy nepřinese, odnesla si je sebou hluboko do skal.

   Uplynuly celé věky a jí vůbec nevadilo, že skončilo to, co ve skalách možná ani nikdy nezačalo. Vlastně byla ráda, že jí ozvěna neotloukla miluji tě několikrát o hlavu - z toho bývají migrény. Zahoukala jako sova a ozvěna okamžitě zvuk vzala a byla pryč. Slova, jenom slova. Snad jen ozvěna je umí správně použít