Existence v hnití

Venku sněží a já sedím

a hniju.

Hniju si ve své posteli,

hniju se svými pocity

absolutního prázdna.

Může v prázdnu vlastně hnít?

Je to plíseň zašlých časů,vzpomínek,

 kdy jsme spolu cestovali vlakem,

popíjeli lahváče na lavičce v parku

a slibovali si věrnost.

Děvka a kretén.

Teď sedím a živím  tu plíseň

v absolutním prázdnu.

A venku pořád sněží.

To asi padají naše zmrzlé city.