Zranitelná

To funguje pokaždý. Tak jako si průměrnej arabskej terorista schová pod tričkem tři rodinný balení Steinheiserových párků, počká si na sobotní ovocný trhy a pak se někde mezi pomerančema a banánovníkem rozprskne a všude to hrozně zasviní, tak přesně takhle průměrně zdatná dívka dokáže bejt ultimátně odzbrojující a jedním dobře mířeným pohledem a slovem ti rozprskne mozek na zeď za sebou. Jenom tím že je. A že je zranitelná. 

Jsem tady, koukám na tebe a cítím se sama, co s tím uděláš? A geny pracujou, žejo, takže se nadechneš a ochraňuješ, protože to tak je správně! Pocem, malá, to bude dobrý. Doma tě bijou, v práci tě nikdo nedocení, svět nechápe genialitu skrytou do tvejch desetipalcovejch podpatků a navíc ti zmokla venku ofina a vypadáš jako vlahá letní kopie prvorepublikovýho Němce, ale to bude dobrý, jsem tady pro tebe a nikdo ti už neublíží!

Musím se ti svěřit s jednou děsivostí, ale slib mi že když se mi bude hýbat čelist, nebudeš si představovat že do mě zezadu přirážíš a budeš poslouchat, co ti říkám! Takže ... mám pocit, že svět je nespravedlivej! Ráno mi zvoní telefon. Jednou, dvakrát, třikrát. Celá hlava mi třeští a nemůžu narovnat nohy, asi mě v noci někdo zbil. A ten telefon hodím asi z okna!! Jdu do práce a nebo do školy a tam prostě jsem. Sevřená v iluzi toho, že někdy budu lepší, trpím a kvílím. Nevnímám co kdo říká, jenom pluju prostorem a představuju si, že ten redbull se mnou ještě dokáže něco udělat.

Na chvilku přivřu oči a a když už je poledne a nejde to vydržet, uteču ven na náměstíčko. Pokuřuju a v hlavě mi jdou různý myšlenky, třeba že bych si tou cigaretou propálila hlavu a líp by se mi dejchalo. A taky bych si konečně mohla zapamatovat, co je za den v týdnu! Večer skončím a celá strhaná se zamotám do šály a snažím se vzpomenout, kde vlastně bydlím a jestli má vůbec cenu se tam vracet. Chce se mi umřít, proč není každej den pátek?? Rozumíš mi? Já prostě nevím, ale mám pocit že nejsem šťastná!

Touché. Zranitelná a nešťastná, och Julie jak chápu tvoje poslání, žena by neměla trpět v okovech stereotypu, měla by jezdit na rykše z lotosovýho květu a vonět jako skořice nebo vanilka! Ještě že sem tady abych tě zachránil, jinak by to mohlo dopadnout špatně. Ale už nemluv a zavři oči. Nebo začnu kouřit taky.