v lehkosti světa mi vyvstanula deroucí se věta

Ať si to slyší jejich uši,že už na mě zase prší, když je zima

jsem někdě v kočáře na mimočáře v uvřískaném patře, jiná

nechci být jima, pupkama zalezlýma u nich doma, to mě tíží, zkonám

jak děťátko s husí kůží nezašitou čekám napůl v louži, sama

na to kam se propadnu a jestli pak nespadnu až se zvednu, zrána

zkouším být zkušená, nezmatená žena, co tě okem rozepíná, přitom panna vytoužená

si kloužu dolů ze třetího podlaží a pod žebřem mám užíravé závaží, lákavě rozechvělá

naprosto prostý, bez prosení prosebný krotce rozverný a spanile sprostý, mezi náma nápad, kámo

pojď se taky klouzat.