Smrt za život

Dá se říct, že závidím těm, co si dokáží své bodoucí životy představit v celé své kráse, s určitou pravděpodobností čerpají
z přítomnosti, mají inspiraci, okolo sebe vidí úspěšné lidi,
vidí děti, smilnící páry a éter- jakousi lásku.
Já okolo sebe vidím povrchnost, věčnou nenapravitelnost, hloupost, a ze všeho čiří beznadějná jednoduchost. Vidím lidi,
co žijí s posláním: "Přišel jsem, vykonám to, oč mne příroda prosí- budu jíst, budu souložit, budu vylučovat....a zemřu.
A nezajímá mě to, co bude pak."

Jeden život za druhým procházím tím samým, bytosti okolo mne jsou nezměněné, ve svém jádru stále stejně nerozhodné, nevědíc, co TO je. Co je ten život, který dostali.
A každým životem se protloukám s myšlenkou obrátit vše na tu PRAVOU stranu. Říct jim to. Prozdradit to tajemství..Ale nikdy nedostanu příležitost. Nemohu se projevit. Prý pro MÉ vlastnosti. Jsem Anděl moc citlivý, nesnesu zlo, a zla se bojím. Utíkám před ním, schovávám se pod ty, o kterých tvrdím, jak jsou jednodušší. Ale mám je ráda. Jsou to bytosti. A já, jakožto také bytost,
je miluji.
Miluji i ty, kteří mne ponižují, miluji i ty, kteří na mne křiči,
vylévají si na mě vztek. Miluji je....nemohou přece za to....že jsem.

...Prosím