Kapitola 9 - Za hranicí

Za hranicí

Grudłykovi si na Tomáše velmi rychle zvykli a i on se s nimi sžil, můžeme konstatovat, že již po měsíci byl Tomáš součástí rodiny a nikdo z ní nepomýšlel na to, že by měl na jaře odejít; Żaneta dokonce věřila, že Tomáše nakonec příští rok stejně přihlásí do polské školy a on tu s nimi zůstane.

Týden potom, co Matouš utekl, sledoval Otto se Żanetou zprávy; Otto vždy sledoval zprávy velmi pečlivě, kdežto Żaneta si k nim snad nikdy nesedla; děti obyčejně na zprávy nekoukaly, neboť pro ně nebyly zajímavé, jen občas se u nich zastavil nejstarší Bertram; Tomáš se o zprávy také příliš nezajímal, neboť přeci jen úplně nerozuměl polským problémům, narozdíl od českých znal jménem jenom málo polských politiků a ani v geografii Polska nebyl příliš zběhlý; řekli jsme, že se učil používaje české knihy a toto učení bral skutečně tak, že se prostě za nedlouho zase vrátí do Čech, do Prahy.

Popsaného dne tak byla naprostá náhoda, že se Tomáš, Bertram a Tadeusz vyskytovali v době zpráv poblíž televize. Adriana cosi dělala ve svém pokoji, nakonec i Bertram a Tadeusz chtěli jít ven, ale Tomáše zrovna zaujala jedna zpráva, a tak s Bertramem zůstali v hale, kde byl umístěn velký televizor; Tadeusz na chvíli odešel nahoru, neboť jej zprávy až příliš nudily. Tomáš a Bertram, když už seděli, rozhodli se na zprávy podívat do konce, netušíce, jak zajímavou věc uslyší.

Na řadu přišla reportáž o jakémsi snad i nebezpečném vrahovi utekším z pražského vězení; jelikož tento dosud nebyl znovu dopaden, lze očekát, že se skrývá v zahraničí. Tomáše zaujalo již jméno dotyčného - Matouš Trégl.

To jméno si pamatovala i Żaneta, jež se také ujistila, není-li zmíněným vrahem ten, komu Tomáš psal onen dopis. Tomáš její tvrzení potvrdil.

*****

Čas šel, přešel březen, duben, květen… Tomáš stále žil u Grudłykových a zdálo se, že by Żaneta nakonec mohla mít pravdu ohledně Tomášovy budoucnosti. Samozřejmě, že on stále věřil, že jednou odhalí pravého vraha, i když jeho otec je již na svobodě.

Právě v květnu se Tomáš rozhodl, říct rodině svůj pravdivý příběh.

[(přeloženo z polštiny)

,,Víte," začal krátce po večeři, ,,já jsem vám neřekl úplnou pravdu."

V tu chvíli ostatní nevěděli, o čem mluví.

,,Neutekl jsem svému otci, utekl jsem z dětského domova; Matouš Trégl je můj otec. Mámu někdo zabil a tátu za to odsoudili. Ale já jsem toho vraha viděl. Nevěřili mi, když jsem tvrdil, že to nebyl táta. Dali mě do dětskýho domova a já jsem odtud utekl proto, že jsem chtěl dostat tátu z vězení. To chci pořád, jenže předtím jsem nemohl žít v Praze, aby mě nenašli; chtěl jsem se dostat do Polska, ale nakonec jsem se usadil v horách a jenom abych tam nemusel žít přes zimu, přešel jsem hranici a setkal se s váma."]

Grudłykovi byli Tomášovým vyprávěním překvapeni; samozřejmě, že se zajímali úplně o všechno, ale ani nic nedělali z toho, že jim prve neřekl pravdu; věděli, proč to neudělal.

*****

Tomáš potom zůstal u Grudłykových ještě přes prázdniny a v druhou zářijovou neděli odjel spolu s Ottou, Bertramem a Tadeuszem na nádraží v Lichkově, kde nastoupil cestu vlakem ku Praze.

Byt Tréglových nebyl daleko od pražského hlavního nádraží, a tak tam Tomáš došel pěšky. Zámky byly stejné - proč by je také kdo měnil. Tomáš tedy vstoupiv do domu vyšel do třetího patra a otevřel dveře do bytu. Zmocnil se jej nostalgický pocit; po cestách stále někam dál se konečně vrátil; a vrátiv se postoupil o velký kus dopředu. Teď se Tomáš mohl usadit znovu ve svém pokoji, v tom pokoji, kde žil od narození. Potom se podíval po penězích, aby zjistil, že již snad nebude od Grudłykových nic potřebovat.

Tomáš vzal peníze a šel si nakoupit nějaké potraviny; jistě, Żaneta Grudłyková byla výborná kuchařka, se kterou se jen těžko mohl měřit, ale byl schopen si i sám připravit chutný pokrm.