První jarní imprese bez ženy

Diamantově ostré paprsky slunce pronikají nebem, aby rozsvítili modré nebe na hladině každé kaluže – tom rozkládajícím se těle hromady sněhu.
Na modré obloze přelétají malé mraky , které nevypadají nijak jinak - než jako malé mraky. 
Pod nimi stále krouží káně a hledá na poli myš – nebo možná vzpomínku, jako já na tom nebi.

Vane svěží intenzivní vítr , voní po něčem, co asi znám léta a nutí mě běžet bahnem a klopýtat z plných sil kterýmkoliv směrem.
Zatracený JARO!
Zatracený Jaro, zatracený nedopalek v Panské ulici na Praze 1.
Silničáři látají díry asfaltem a metací vůz vysává štěrk, sůl a poklidné ticho slunného odpoledne.
Řeky se plní ledovou vodou,
zemědělci opravují své stroje
a bankomaty počítají peníze…

Můžeš být kdekoliv.

Možná stojíš v Olomouci na nádraží u trafiky na nástupišti číslo tři, koukáš do dálky a nezajímají tě nedopalky, díry v asfaltu, štěrk, sůl, ticho nebo peníze. ..
Vzduch omámil i tebe -  a tak jsi dnes oblékla sukni, aby jsi v tom čerstvém poryvu větru ucítila na svém těle jaro a vydala se na nádraží…
Na kolejích však jezdí tisíce vagónů v jejichž uličkách se nemusíme seznámit.
A v kupé cestují statisíce mužů, kteří by snad byli pro tebe vhodnější…
Káně ulovilo hraboše, cestář zalátal díru a metací vůz zmizel se solí štěrkem a hučením za vysokou budovu č.67.
Bankomaty   vyplatily 563 000 korun.

Zatím co zobák párá hraboší břicho,
 v parku na Lužánkách padá k zemi za křiku vzduchem chlazeného dvoutaktního spalovacího motoru suchý javor.
A v Litovli -  z postele rohu ztichlé místnosti -  stařenka natahuje paži k oknu a ve své poslední vteřině se raduje z vrabce s tváří dětské zvědavosti.
Na ulici obcházím devátý život rezavé kočky.
Navzdory tepajícímu srdci a plným plicím čerstvého vlahého vzduchu, připadám si živý jenom na půl, na zmar, jako do večera.
 

Kolik cest dnes vyhaslo… A já se na žádnou ani nevydal… 

Můžeš být kdekoliv,
jenom doma ne,
tak přestoupím na rychlík…
Třeba ten do Plzně…

A Možná, že jsem pozér,
a měl bych být rád,
že sedím v teple
a mám co žrát….