SAW - hra o přežití II. část

 

PŘÍBĚH LAWRENCE GORDONA  1. PART

Policisté rozvinuli kolem domu policejní pásku. Kolem starého skladiště na okraji města stálo několik policejních vozů. Všechny měly rozsvíceny světla. Jejich záře protínala noční tmu. Několik policistů stálo kolem domu, mezi nimi i mladá detektivka Jonas. 

Bránou se prořítilo auto s majáčkem. Zevnitř vystoupili velký, starší černoch – detektiv Tapp a jeho kolega – mladý asiat, detektiv Sink. 

,,Tak co tu máte?“ Zavolal na Jonas Tapp. ,,Chci mít pořádnej důvod, proč jste mě vytáhli z postele.

,,Tohle vás bude zajímat.“ Jonas vedla detektiva i s jeho kolegou ke skladišti. ,,Anonym nechal před jednou policejní stanicí dopis s adresou tohoto skladiště a fotografií oběti. Rozhodli jsme se to proto prošetřit…“

Prošli skladištěm a zamířili po schodech do sklepa. Detektiv Tapp si všiml těžkých, kovových vrat, která fungovala jako poklop nad schody.

Sestoupili dolů. Téměř omdleli neskutečným zápachem. Naskytl se jim hrůzyplný pohled. Sink si zakryl ústa dlaní a vydal dávivý zvuk, naštěstí se přeci jen nepozvracel. Detektiv Tapp, zkušený muž zákona, pracující v jejich službách už deset let se chtě nechtě zachvěl a pevně stiskl dlaně. ,,Pane bože. Co to má znamenat?“

Podzemní místnost sloužila jistě jako skladovací prostor. Uprostřed velké místnosti bylo zvláštní bludiště. Z kovového pletiva tu byla sestavená čtvercová klec o straně větší než čtyři metry. A v ní byly napnuty desítky ostnatých drátů. Se žiletkami, bodci, jehlami.  A na nich doslova visel obtloustlý muž, umazaný od krve. V břichu mu zela ohromná díra a pod ním byla louže zaschlé krve. 

,,Totožnost známe, je to Paul Dembercy, věk čtyřicet jedna let.“ Přečetla Jonas záznam z protokolu. ,,A také jsme našli tohle.“ Vytáhla z balíčku malý diktafon a spustila přehrávání.

,,Ahoj Paule.“ Strašidelně pomalý a skřehotavý hlas naplnil místnost strachem. ,,Jsi naprosto normální, zdravý člověk, mající milující rodinu a děti. Přesto sis před několika týdny téměř podřezal žíly. A to jen proto, že si hraješ na chudáčka. Propadl jsi nesmyslně alkoholu a vykašlal se na rodinu, proto dnes budeš podroben zkoušce. Ptám se tě – chtěl jsi při podřezávání žil vážně umřít? Jestli ano, nemusíš dělat vůbec nic,stačí sedět na místě a dřív nebo později umřít. Jestli chceš žít, musíš se pořezat znovu. Před tebou je kovové bludiště, ve kterém je stovka ostnatých drátů a stovky žiletek. Najdeš východ z tohohle pekla? Pospěš si, za tři hodiny se dveře odtud uzavřou a ty tu zůstaneš navždy. Hra začíná!“ 

Pásek skončil. ,,Na dveřích byl časový zámek, po třech hodinách se uzavřely. A to opravdu pevně. Aby se sem policisté dostali, museli jsme je vypáčit.“ Pohlédla na Paulovu mrtvolu. ,,Nepodařilo se mu to. Má stovky řezných ran, některé tak hluboké, že jsme na zemi našli stopy žaludečních šťáv.“ 

Tapp se otřásl. Pohled na mrtvé tělo visící v drátech mu připomínal obraz tichého ukřižování.

,,A našli jsme na jeho rameni tohle.“ Detektivka Jones vytáhla policejní fotografii ramene Paula. Tapp ji vzal do ruky – z kůže na rameni, potřísněné krví, byl vyříznut kousek kůže ve tvaru puzzle skládačky. 

,,Kdo tohle mohl udělat?“ Detektiv Sink si prohlížel Paulovo tělo. Pleš byla rozdrásána do masa, z břicha visely cáry kůže, z nohou zbyly jen dva krvavé šlehy. 

,,Magor, Sinku, jedině magor.“ Povzdechl si Tapp. ,,Veškeré podklady ke mně do kanceláře, mrtvolu hoďte na patologii. Z tohohle smradu se mi už dělá blbě.“

 

 

Dveře Tappovy kanceláře rozrazil detektiv Sink. ,,Tappe, rychle!“ vyhrkl a zalapal po dechu. ,,Skládačka znovu uděřil.“ Tapp beze slova odložil svoji ranní kávu, popadl kabát, jež měl přehozen přes židli a se Sinkem vyběhl z kanceláře.

Za několik okamžiků seděli v policejním autě. Okolí rozřezával ostrý zvuk policejního majáčku. ,,Kde to bylo tentokrát?“ Tapp vyhlížel z okna do ranních ulic. 

,,Opuštěná benzínka na kraji města.“ Sink se zahleděl do mapky, jež mu spočívala na kolenech. ,,Pěkný kus od toho místa, kde jsme našli Paula Dembercyho.“

,,Kdo našel toho chudáka tentokrát?“

,,Před policejní stanicí v centru našli zase jen obálku se vzkazem a adresou toho domu. Skoro jako by ten šílenec chtěl, abychom po něm ještě uklízeli oběti těch jeho nechutnejch hrátek!“

Auto se ještě prořítilo několika bloky než zastavilo u malé, benzínové stanice. Okolní domy byly v současnosti v demolici, na tomto místě mělo vyrůstat velké obchodní centrum.

Tapp se Sinkem vystoupili z auta. Ranní chlad jim zalezl pod nehty. Oba přešli malé parkoviště, na kterém právě stálo několik policejních vozů. Na několika místech postávali policisté, kteří pokývnutím hlavy zdravili přicházející detektivy.

,,Jsem ráda, že jste tady, pánové.“ Jones vyšla ze dveří benzinové stanice a vyhnula se dvěma soudním fotografům mířícím dovnitř. ,,Protože to co uvidíte, není pro začátečníky.“

Provedla je opuštěnou místností. Okna byla zabedněna a tak jediné světlo zde obstarávaly policejní lampy položené na kovovém pultu. Prošli prázdnými zárubněmi do místnosti, kde měla dříve obsluha stanice svoje zázemí.  Leželo tu několik židlí, stály dva nebo tři rozbité kovové regály a oddělen přepážkou tu stál starý, špinavý záchod.  Jones je dovedla až k malým, otevřeným padacím dveřím. Pod nimi vedl krátký, kovový žebřík zapuštěný do zdi. ,,Tak račte…“  ukázala jim do tmavého otvoru. Sink si klekl jako první a prolezl otvorem. Tapp uslyšel jeho tlumenou nadávku. Rychle se shýbl a smekl se po krátkém žebříku dolů. Jeho kovový povrch jej studil do rukou. 

Rozhlédl se kolem a spatřil hrůzostrašnou scenérii. Policejní lampy na stojanech ještě zvýrazňovaly celkově hrůzný obraz této mučírny a vytvářely na stěnách strašidelné stíny. Všude po zemi leželo rozdrcené sklo a jeho hroty trčely výhružně dopředu. Stačil tady jeden neopatrný krok a člověku mohl trčet z nohy kus skla. To co však oba detektivy vyvedlo z míry bylo tělo. Ohořelé lidské tělo, krčící se na zemi u zdi. Tapp k němu přistoupil – sklo mu křupalo pod okovanýma botama. ,,Žádné známky připáleného oděvu. Byl nahý?“ Pohlédl tázavě na Jones. 

,,Zřejmě ano.“ Pokrčila rameny. ,,A bosý..“ Při představě, jak bolestivý pro něj musel být každý krok do moře střepů se otřásla. ,,A našli jsme tohle.“ Vytáhla z kapsy igelitový sáček s diktafonem. Otočila kolečkem VOLUME na maximum a spustila nahrávku.

,,Ahoj Marku.“ Znovu zazněl ten prázdný, krutý hlas, jež všichni slyšeli před měsícem u Paulova těla. ,,Všem namlouváš, jak hrozně jsi nemocný a že už určitě brzy umřeš. Nepracuješ, vysáváš pojišťovny a buzeruješ všechny ostatní. Proč mám teda tolik fotek, na kterých ti vůbec nic není? Po nocích spokojeně chlastáš a chodíš za děvkami, místo toho, aby ses věnoval rodině. To se brzy změní. Dnes učiníš velké rozhodnutí. Dobře poslouchej, v žilách ti koluje pomalu působící jed, který ti způsobí zástavu srdce přibližně za hodinu. Do té doby se musíš dostat k protilátce. Ta je v sejfu vedle tebe. Zámek se otevírá šesti číselnou kombinací, která je napsaná někde na zdi jinak, než ostatní čísla. Protože je tady tma, dám ti svíčku. Zacházej s ní ale velmi opatrně, celé tvé tělo je potřeno vysoce hořlavou směsí. Žít nebo zemřít Marku. Hra začíná.“

Nahrávka skončila a ozvalo se jen tiché šumění pásku. Jones vypnula diktafon a podívala se na ohořelé tělo. ,,Podle stop krve na střepech okolo hledal kombinaci dlouho. Nebyl od ní daleko.“ Postoupila sotva tři kroky od mrtvého těla a ukázala na zeď. Teprve nyní si Tapp uvědomil, že zdi okolo jsou hustě popsány červenými číslicemi. Číselné řady omotávaly celou místnost jako had. Přistoupil k Jones a pohlédl na místo, kam ukazovala. Mezi velkými, ručně psanými číslicemi, bylo šest malých čísel, vypadající jako ty z digitálních hodin. ,,Stačilo málo a mohl se zachránit.“ Povzdechl si Tapp. ,,K čemu se používala tahle místnost?“

,,Když byla benzínka ještě funkční? Tady bylo technické zázemí a stroje, které převáděly data z pump venku k prodavači uvnitř.“ 

Tapp se rozhlédl znovu po místnosti.

,,Ještě je tu něco, co by vás mohlo zajímat.“ Jones prošla místností, Tapp ji následoval. Jones ukázala na zeď. Tapp zprvu nic neviděl, ale pak si povšiml, že pod změtí čísel se skrývá malá destička o průměru asi pěti centimetrů s otvorem uprostřed. Jones ji odklopila. V malém prostoru za ní se skrývala kamera. ,,Náš sadistický přítel rád vše sleduje.“ Podotkla Jones. ,,Kamera nahrávala celý děj tady v místnosti a plynule přenášela obraz na nějakou obrazovku.“ 

,,On se na to díval?“ Tapp nadzdvihl obočí překvapením.

,,Ano, dokonce víme odkud. Nahoře, tam kde dříve byla prodejna benzínové stanice, jsme našli malou obrazovku. Na ní se přenášel obraz odtud.“

,,Proč takhle blízko? Mohl přece sledovat ten děj z daleko větší vzdálenosti. Pokud vím, tak tenhle typ kamery to umožňuje přinejmenším na jednu míli.“ 

,,To ano, ale Skládačka chtěl zřejmě počkat, jestli se to Markovi podaří. Pokud ano, zřejmě by sundal z kovových dveří, která vedou odtud do zázemí pro obsluhu, ten kovový řetěz se zámkem. Chtěl mít jistotu, že mu Mark neunikne.“

Tapp si povzdechl a vydal se zpět k žebříku. ,,Seberte otisky prstů, jestli nějaké najdete. Sežeňte mi nějaké svědky. A hlavně rychle.“

,,Detektive!“ Zavolala za ním Jones. ,,Mám ještě něco, co byste možná rád viděl.“

Tapp se zastavil. ,,Ano?“

,,Mám důkaz.“ Jones vytáhla z náprsní kapsy další igelitový sáček. ,,Propisku. A je na ní adresa, kde dotyčného hledat.“

Tapp doslova přiběhl k Jones a vytrhl jí sáček z rukou. ,,Kde jste to našli.“

,,Za pultem, kousek od té obrazovky.“

Tapp naklonil propisku blíže ke světlu a tvář se mu rozjasnila. ,,Sinku, myslím, že už ho máme.“

 

 

,,Takže vážení.“ Doktor Gordon rozpřáhl ruce.  Hlouček praktikantů jej pozoroval s napětím v očích. Vždyť doktor Gordon byl kapacita ve svém oboru. 

,,Dostáváme se k dalšímu pacientovi. Jak si můžete všimnout z těchto snímků, má u mozku rakovinotvorný nádor jež tlačí na lebku.“ Lawrence ukázal studentům medicíny dva snímky mozku. ,,Jak vidíte, zde je snímek mozku zdravého muže. Zde máme snímek mozku tohoto pacienta, z doby před dvěma dny. Jak si můžete povšimnout…“

,,Jmenuje se John.“ Studenti i doktor Gordon se otočili ke dveřím. V nich stál muž kolem čtyřicítky, s vlasy načesanými na ježka. Za ním stál nemocniční vozík na léky a nástroje. Teprve nyní doktor Gordon pohlédl letmo na pacienta – muž kolem padesátky, zčásti plešatý, krátká šedivá bradka a útrpný výraz v obličeji. Jeden z těch dědků, co celý život kouří a pak se diví, že jim je špatně, pomyslel si Gordon.

,,Je to zajímavý člověk.“ Dodal nemocniční zřízenec mezi dveřmi. 

,,Děkujeme, Zepe.“ Pokynul mu Gordon rukou. ,,Jak si můžete všimnout, naše zřízence spojuje s pacienty zvlášť silné pouto, řekl bych téměř mateřské.“

Několik studentů v hloučku se zahihňalo.

,,Nuže, nyní operovat pacientův nádor na mozku nemůžeme. Prozatím pacientovi podáváme…“

,,Doktor Gordon, doktor Gordon, máte se dostavit do své kanceláře!“ Ozvalo se z nemocničního tlampače. 

Lawrence obrátil oči v sloup a pokrčil rameny. ,,Jak vidíte, někdo zkrátka nechce, abyste věděli, co pacientovi podáváme. Omluvte mě na okamžik, prozatím si zajděte za kolegou Brucem.“

Lawrence Gordon vstoupil do své kanceláře. Na sobě měl modravou košili a krátkou vázanku, nemocniční plášť odložil již venku. V jeho kanceláři byli dva lidé. Starší, vysoký černoch, stojící u zdi a prohlížející si diplomy, které doktor Gordon získal za svou mnohaletou praxi, a mladý muž s asijskými rysy, sedící pohodlně v křesle.

,,Jsem detektiv Tapp.“ Vysoký černoch mu stiskl ruku, silněji než obvykle. ,,A zde je můj kolega, detektiv Sink.“ Sink pokývl hlavou a dál seděl v křesle. ,,Musím říct, pane Gordone, vaše sbírka je velmi působivá.“

,,Děkuji.“ Gordon se rozpačitě usmál. ,,Ale věřím, že jste nepřišli kvůli tomu. Jak vám mohu pomoci?“ Během řeči se posadil do svého křesla na opačné straně stolu a založil si ruce na hrudník, jak bývalo jeho zvykem. 

,,Jistě nám řeknete, pane Gordone, kde jste byl včera mezi devátou a jedenáctou hodinou večer.“ Pokývl hlavou detektiv Sink.

,,Promiňte, ale nerozumím vám.“ Doktor Gordon byl v rozpacích. ,,Stalo se snad něco?“

Tapp sledoval Gordona ostřížím zrakem. Lawrence cítil, jak se mu jeho pohled zapichuje do šíje, ale mlčel. 

,,Něco? Ano…něco se stalo.“ Sink se poškrábal za uchem a poté vytáhl z kapsy propisku v igelitovém pytlíku.

,,Je to vaše, pane Gordone?“ Zeptal se.

Lawrence Gordon uchopil pytlík a prohlížel si s údivem propisku. Ano, byla jeho. Jeho monogram, adresa jeho kanceláře, vše sedělo. 

,,Ano je to moje propiska.“ Vydechl. ,,Měl jsem za to, že jsem ji ztratil, naposled jsem s ní psal snad před týdnem.“

Tapp pokýval hlavou. ,,To se člověku může stát, že něco ztratí, třeba i tehdy, když tankuje benzín.“

Gordon sebou škubl. ,,Co tím chcete říct?“

,,Nic, vůbec nic.“ Zavrtěl Tapp hlavou. ,,No, pane Gordone, půjdete s námi na stanici. Tam si budeme muset vážně promluvit.“

 

 

,Chápej, že když mi neřekneš, kde jsi včera byl, můžeš z toho mít velkej problém, Lawrenci!“ Leonard se opíral o stůl. Lawrence Gordon před ním rychle přecházel. 

,,Já nevím, jak se dostala ta propiska na tu benzínku, jak si o ní mluvil.“ Lawrence se chytl za hlavu. ,,Nemůžu ti říct, kde jsem byl, nemůžu!“

Leonard si povzdychl. Oknem sem vnikalo několik paprsků světla, zbytek kanceláře byl v šeru. 

,,Víš co ti řeknu, Lawrenci? Kdybys nebyl můj přítel a já nebyl tvůj právník, normálně se na tebe vykašlu! Chceš pomoct, aby tě nezavřeli ale nemáš alibi, pak se těžko pracuje.“  Leonard uchopil aktovku položenou na stole. ,,Až si trochu posedíš ve vyšetřovací vazbě, možná, že to uvidíš jinak.“ Leonard se vydal ke  dvěřím.

,,Ne, počkej! Počkej, povídám.“ Vykřikl Lawrence. ,,Dobře, řeknu ti, kde jsem včera byl, budeš si to moct ověřit.“ Povzdechl si. ,,Ale prosím tě, nešiř to dál, než je to nutné.“

---