Sherlock Holmes - diamantové výročí

Překlad povídky o Sherlocku Holmesovi od Alana Downinga

 

Časně ráno mě probudil zvuk výstřelu. Rychle jsem vyskočil z postele a počal zmateně přehrabovat své zásuvky, hledaje přitom svůj starý revolver, zatímco výstřely padaly jeden za druhým. Natáhl jsem svůj revolver v chabém ranním, slunečním svitu, deroucím se skrz závěsy a zlehka pootevřel dveře od ložnice. V tom okamžení střelba ustala a já viděl jednu z těch nejpodivuhodnějších scén, jaké jsem byl kdy svědkem. 

Holmes nebyl v žádném nebezpečí, jak jsem se zprvu domníval, ale tančil po pokoji a zpíval píseň ,,Bůh ochraňuj královnu". Jednou rukou divoce máchal revolverem, z jehož ústí dosud stoupal tenký proužek kouře a v ruce druhé třímal lupu.

,,Watsone! Příteli!"vykřikl, když mě spatřil ,,Tisíckráte se vám omlouvám, za trochu předčasný budíček, ale musíte mne omluvit, neboť jsem konečně objevil řešení!"Stěží schopen ovládnout své emoce, mě Holmes táhl ke stěně, kterou nově okrášlil vlasteneckými inicály VR vystřílenými náboji v revolveru. Vytáhl ze zdi dvě kulky, přičemž omítka mu spadla na střevíce, a divoce mi náboji mával před očima. ,,Vidíte? Zde a zde! Vidíte ty podivné škrábance a jakoby značky? Tyto abnormality na kulkách nebyly když jsem je střílel! A přeci po výstřelu mají všechny kulky stejnou abnormalitu v relativní pozici!" 

Díval jsem se na něj rozespalýma očima. Bylo jasné, že Holmes opět podlehl oné podivné náladě, při níž jistě celou noc proseděl v křesle aby se tak časně ráno chopil revolveru a počal zdobil výstřely protější zeď našeho pokoje. 

Nicméně Holmes byl spokojen sám se sebou. ,,Chápete to? Teď konečně mohu dokázat, že v Thornewellu skutečně došlo k vraždě!" Po chvilce mu však zmizel jeho úsměv z tváře. Otočil hlavu ke schodům, jako by naslouchal. Poté přistoupil ke dveřím a zakřičel dolů se schodů: ,,Nebojte se, paní Hudsonová! Vše je v pořádku!"

Nicméně Holmes nebyl toho roku jediný ve Spojeném království, kdo byl plný vlastenectví. Psal se rok 1897 a Londýn byl plný vzrušení. Rok Diamantového výročí vrcholil a ulice se zdobily transparenty a vlajkami. Davy lidí proudily do Londýna z celého světa. Já sám jsem se zúčastnil vojenské přehlídky na počest královské rodiny a posléze také bohatého banketu. Holmes, pokud to nevyžadoval případ, se podobných přehlídek stranil. Své vlastenectví vyjadřoval však jinak, v čemž mě utvrdil i onen nápis VR, nebo vlastně i to, že oddaně sloužil královně. Pouze o pár let dříve odmítl uvést své jméno na listinu poct, ale namísto toho, během naší krátké návštěvy ve Windsdoru přijal od královské rodiny kravatovou jehlici, jíž střežil jako oko v hlavě. Nicméně, nebudu dále popisovat vlastenecké projevy mého přítele, neboť je dal jasně najevo, když dal svůj život v šanc v případě ohrožení královny.

Ono rušné ráno se proměnilo v krásný den, když tu do našeho pokoje v Baker Street vstoupil mladý inspektor Stanley Hopkins, vypadajíce velmi vyčerpaně.

,,Návštěva našeho přítele Stanleyho Hopkinse. Hm, tak to musí jít o velice obtížnou věc, když i jeden z nejambicióznějších detektivů Scotland Yardu se jde poradit se mnou, amatérem."

,,Ano pane Holmesi,"řekl Hopkins, když popadl dech. ,,Jak víte, Scotland Yard je zodpovědný za veškerou bezpečnost královny a Londýna během výročí a tak v poslední době sledujeme všechny živly, které by mohly poklidný tok událostí narušit. Většina ohlášení se ukázala být zcela bezprostřední, všichni možní narušitelé jsou sledování, zkrátka nic zásadního jsme nezaznamenali za celé týdny. A teď se ke mně dostalo něco, u čehož všechny mé smysly říkaly, abych to ignoroval, ale instinkt velel jinak. Napadlo mě tedy přijít a třeba že jsou mé obavy zcela pošetilé, poradit se s vámi."

,,Přišel vám dopis, předpokládám."

,,Ano pane Holmesi." Hopkins vytáhl dopis z vnitřní kapsy a podal jej Holmesovi. Ten si jej vzal a dobrou minutu zkoumal obálku, aniž by ji otevřel. Pak vytáhl dopis a přečetl si jej. Zaklonil hlavu a dobrých pět minut přemýšlel, než konečně promluvil.

,,Tady máte ten dopis Watsone. Přečtěte si jej, a podívejte se, co jste schopen z něj zjistit."

Vzal jsem do rukou obálku. Byla odeslána z Charing Cross jen před dvěma dny. Byla určena pouze pro Scotland Yard. Obálka byla nedbale ručně roztržena. Sám dopis byl psán na krémovém papíře. Držel jsem jej proti světlu, ale žádný vodoznak jsem neobjevil. Sám dopis byl psán neúhledným a roztěkaným písmem. 

,,Během šedesáti roků se panující TYRANKA Victorie snaží omezit idividualitu člověka tím, že krmí veřejnost vášní pro etiku. Její tvrdé kodexy etiky už rozdělují dobré a špatné lidi od kolébky. Potlačuje veškerou jedinečnost člověka, jež má tvořit základ duševního klidu každého. Výsledné sociální zotročení jednotlivce umožňuje ještě větší převahu prvorozených. Na tuto nespravedlnost bude upozorněno během diamantového jubilea všemi dostupnými prostředky, jako tomu bylo ve Francii. Občanské nepokoje povedou k revoluci, jíž nedovede zastavit ani mašinérie utiskujících policistů."

Připadalo mi to, jako nesmyslné žvásty nějakého poblouzněného anarchisty nad kterými se ani nesluší trávit čas a také jsem to vyslovil nahlas.

,,Nicméně, Watsone, je to přímé ohrožení života královny. Ve svém dopise se odkazuje na nepokoje ve Francii. Má na mysli jistě atentát na francouzského prezidenta, Sadi Carnota, v Lyonu v roce 1894. Váš instinkt, Hopkinsi a i ten dopis je třeba brát vážně."

Hopkinsovi se viditelně ulevilo, že Holmes projevil zájem o jeho případ. ,,Pane Holmesi, co podnikneme? Byl jsem na Charing Cross, ale nebyl jsem schopen dále sledovat původ dopisu."

Holmes si povzdechl ,,Fyzický důkaz papíru a obálky nám říká mnohé, zobrazuje stav pisatelovy mysli. Papír má dobrou kvalitu, ale jde o zcela běžný papír. Naštěstí je dopis psán ručně a z toho můžeme vytěžit mnohé."

Holmes se odmlčel, já a Hopkins jsme napjatě poslouchali. Ale jak se pauza stále prodlužovala, vyhrkl jsem: ,,Jistě písmo označuje iracionální a poblouzněný stav mysli."

Holmes odpověděl: ,,To jistě, ale říká přece mnohem více. Nakloněním tahů a rozmazáváním písmen je jasné, že pisatel je pravák. Ačkoliv se písmo zdá jak chce roztěkané, dopis byl napsán po zralé úvaze s jasnou hlavou. Vidíte ty malé skvrnky inkoustu, kde se jeho ruka při psaní zastavila? Nemohu si být jist, ale zdá se, že když onen člověk dopis psal, měl hlavu velmi blízku u papíru. Snad je krátkozraký. Jinak text vykazuje spoustu zajímavostí. Vidíte například ty velké mezery mezi slovy? Je to snad známkou toho, že je samotář? V téměř každé větě nějaké slovo zdůraznil, buď více tlačil na pero, nebo psal pomaleji, jak je tomu u slova TYRANKA. Písmena má nesourodě veliká, každé poslední písmeno ve slově píše větší. Na základě četných vzorků, jež jsem nasbíral v mé kariéře, mohu prohlásit, že podobný styl psaní mají lidé podezřívaví, poněkud zmatení a trochu bojácní. Jednoho dne doufám napíši pojednání na téma rozbor písma. Nicméně, vše naznačuje, že se ve stejném stavu mysli nachází po delší dobu což dokazuje vyvedenost zvýrazňování onoho posledního písmene. Pojďme dále. Proč zvýraznil a vůbec použil slovo TYRANKA? Vždyť ani nejsilnější kritiky tak nemohou označit postavu naší královny Viktorie. Snad má autor neblahé zkušenosti s ženami ve vlastním životě s matkou, nebo i sestrou."

,,Holmesi, to už hádáte!" Vyhrkl jsem, ale vzápětí jsem své poznámky zalitoval, neboť přítel se zatvářil tak, jako bych ho nesmírně ranil či urazil.

,,Můžete tomu říkat jak chcete, ale přesto všechny své domněnky sestavuji na základě vědy a zkušeností. Snažím se odhadnout jak dotyčná osoba myslí, snažím se odahlit původ jejho myšlení. Hopkinsi, chcete abych zde skončil, nebo abych pokračoval v tom takzvaném hádání?"

Hopkins překotně vyhrkl. ,,Pokračujte prosím, pane Holmesi. Vaše metody jsou obdivuhodné a jak se ukázalo, nadmíru přesné. Budu brát v potaz vaše rady, které nám poskytnete s naprostou vážností."

,,Výborně. Zaměřme se nyní na druhou větu, kde pisatel hovoří o rozdělení postavení už od doby zrození, přičemž slovo zrození zdůraznil. Předpokládejme, že zde pisatel opět hovořil o sobě samém."

Hopkins podotkl: ,,A co ono slovo ,,prvorozený"? Existuje mnoho druhorozených synů z urozených rodin otrávených tím, že vše dědí prvorození."

,,Možná," řekl Holmes," ale více se přikláním k tvrzení, že je důvod jinde. Může silný protiženský kontext dokazovat, že pisateli chybí otec? To by souhlasilo i s tvrzením o prvorozeném, přičemž pisatel by byl nemanželský syn bohaté rodiny. Další tvrzení jsou jen standartní anarchistickou snůškou nesmyslů. Autor je zřejmě pronásledován, či vyvržen společností a ve svém pokřiveném vidění, vidí v čele společnosti královnu."

,,Holmesi, co má na mysli tou mašinérií utiskujících policistů?"

Hopkins odpověděl místo Holmese: ,,Myslím, že mluví o rebelii v listopadu 1887,rok královnina zlatého jubilea. Ten rok povolal Scotland Yard na nepokojné občany strážníky. Nerad bych, aby se něco podobného opakovalo nyní."

,,Ano," řekl můj společník," vzpomínám si. Myslím, že se ty nepokoje točily kolem problému s nezaměstnaností."

,,Myslíte si, že se autor na rebelii podílel?" zeptal se Hopkins.

,,Na základě svých zkušeností a svého instinktu bych řekl, že ne, ale nedivil bych se, kdyby zaměstnaný nebyl. Dokazuje to jeho odcizení od společnosti a snad má i jeho tyranská matka, či sestra naprostou kontrolu nad jeho příjmem a financemi."

Shrnul jsem: ,,Dobrá, máme nezaměstnaného levobočka bohaté rodiny, žijícího s matkou v silné matriachální převaze. Pisatel je krátkozraký pravák, anarchista, cítící se odvržen společností. Nezdá se mi, že bychom byli dále, než když jsme začali."

,,Nyní však můžeme přehodnotit situaci," pokáral mě Holmes ,,například, jak by vypadal onen pokus o atentát na královnu?"

Hopkins vykřikl: ,,Bombou! Pokud jste měl pravdu o jeho krátkozrakosti, bomba je dle mého tou nejpravděpodobnější zbraní a anarchisté si ve výbušninách doslova libují. Scotland Yard má řadu bomb ve skladech ještě z roku 1892 kdy byly zabaveny jistému anarchistovi."

,,Přesně tak, Hopkinsi? Kde počítáte, že by se mohl pokus o atentát udát?"

,,Na trase královnina průvodu Londýnem!"

,,Ano. Máte nějaká opatření?"

,,Máme po trase mnoho policejních hlídek ale prozatím nenašly nic podezřelého."

,,Dobře, ale v tomto případě musíme udělat víc. Život samé královny je ohrožen."

,,Dobře, ale co mám udělat?"

,,Nechte to na mě, milý Hopkinsi. Nyní mi však musíte být nápomocen. Vyhledejte všechny známé anarchisty z vaší kartotéky a doručte mi kopie jejich rukopisů. Pisatel poslal svůj dopis na Scotland Yard, třeba ve snaze získat publicitu. Když se mu jí zachtělo, dostane co žádá."

Když Hopkins odešel, dali jsme se s Holmesem do skládání článku pro Timesy. Náš pisatel, dle Holmesových slov, jistě sledoval články o jubileu a proto jsme do novin odeslali tento odstavec:

,,Bezpečnostní opatření průvodu budou intenzivní a zabrání událostem, jako atentát na francouzského prezidenta roku 1894. Jedním z ochránců královnina bezpečí je i Sherlock Holmes, jež se aktivně podílí na zabezpečení průvodu. Tento nositel řádu čestné legie je jeden z nejvýraznějších zastánců naší sociální spravedlnosti, je v současnosti na stopě dalšího anarchisty. Jiné indicie než ty, že anarchista je nemanželský syn bohatého muže, prozatím ani pan Holmes ani policie nemá."

Tento odstavec byl konstruován tak, aby se nedotkl žádného nevinného čtenáře, ale pouze našeho pisatele. Holmes se snažil prozatím strhnout jeho pozornost na sebe a doufat, že se chytí do pasti. Pokud se mu podaří zavraždit Holmese, pak již, jak jsem věřil, mu nic nebude stát v cestě k atentátu na samotnou královnu. Očekávali jsme, že udeří hned po vydání článku.

Uběhlo však několik dní a stále se nic nedělo. ,,Zřejmě jsem ho podcenil, Watsone, je si jistý sám sebou. Avšak..."Holmes napjat sluch a pak seběhl se schodů dolů. Pozoroval jsem jej, jak hovoří s poslíčkem, bere si od něj balík a předává mu tři šilinky. Poté Holmes vyběhl nahoru a krabici mi ukázal. Bylo na ní napsáno: ,,Pro Sherlocka Holmese, detektiva, Baker Street 221b - soukromé a důvěrné." Holmes mi poté oznáil, že podle něj se v balíku skrývá bomba a tak balík uzavřel do našeho prázdného přístěnku. Sdělil mi, že chlapec mu poskytl popis muže, který balík zasílal z nádraží Marylebone. Byl prý podsaditý, malý a ve věku kolem třicítky. Měl zrzavé vlasy prořídlé, bezvadně oblečený a na rukou bílé rukavice. Poté jej chlapec viděl, jak odchází k vlaku. Nato Holmes kontaktoval Hopkinse, aby přijel.

Během půl hodiny stanul Hopkins a jeho lidé u nás v Baker Street. Jakmile obdržel popis podezřelého, vydal se po jeho stopě, zatímco jeho lidé zlikvidovali bombu. Byla špatně provedena, anarchista zřejmě nebyl zkušeným tvůrcem výbušnin, jen jsme doufali, že nemá další připravenu pro královnu. Zakrátko se k nám po neúspěšném hledání vrátil Hopkins. 

,,Pane Holmesi, měl jste pravdu v mnoha ohledech. Zašel jsem na nádraží Maryleboune, kde jsem také našel dopis, který bezpochyb patřil našemu pisateli." Hopkins sáhl do vnitřní kapsy a hrdě vytáhl další dopis. ,,Nalezl jsem tento dopis v koši na nádraží. Písmo na něm je stejné, jako na předchozím. Hovoří se v něm o výhodách anarchie, ale také o Legitimní lize."

,,Legitimní lize?"

,,Ano, je to malá organizace se záměrem odstranit nerovnosti mezi manželskými a nemanželskými dětmi. Inspektor John Sweeney se už zabývá vyšetřováním v té oblasti, takže atentátníka nalezneme podle vašeho popisu v řadách ligy už brzy."

Hopkins se nemýli. Sweeney už za pár hodin identifikoval atentátníka a zorganizoval jeho zatčení. Po příchodu do jeho bydliště bylo zjištěno, že atentátník stále žije s matkou, jež je na něj trvale odkázána a omezuje jej. Atentátník několik dní po zatčení spáchal ve věznici sebevraždu. Inspektor Sweeney už byl dříve přesvědčen, že Legitimní liga je plodištěm anarchistů i proto, že podporují volnou lásku. Zakladatele ligy, George Bedbourgha, označil za distributora neslušných textů a obrázků, jež vyšly v jeho knize Psychologic Sex, což ve spojitosti se skandálem kolem atentátníka na královnu vedlo k rozpadu Legitimní ligy.

---