Na "DOBRO" "ZLEM", na "ZLO" "ZLEM"

Na "DOBRO" "ZLEM", na "ZLO" "ZLEM"

Neležel Jsem sice nikdy v té věci na spaní
Však ve spřežení mám pár divokých saní

Nikdy nejedl jsem ani kousek křupavoučké opečené kůže
Nerozeznám ani rozdíl mezi pachem ryby a vůní růže

Ale věřte, to jsou mé nejmenší starosti
Jednou stejně zrušim tyhle nástroje radosti

Ba naopak se vzruším při žalu uplně odlišných emocí
Jako například když pročítám si seznam smrtelných nemocí

Ťěžko uvěřit, že dřív sem dělal pro dobro
Každou černou skvrnu, přebarvil Jsem na modro

S potěšením pěstoval Jsem krásné růže ve skléníku
Však svět se změnil jako obsah mého popelníku

I mé květiny zčernaly a zbylo z nich jen suché chrastí
Ženy, muži, i děti kradly a nechutnosti byly pro ně slastí

Už i slušní lidé šli přes jakékoliv cesty
Násilí a intriky se vznášely snad nad všemi městy

Když už hříchy potlačily kladné skutky, nezbylo než ty dobré věci eště větším zlem zachránit
Tu jednoduchost všeho jsem si uvědomil, když jsem myšlenkou přinutil hříšníka dýku proti sobě obrátit

Nejvíc se mi na tom líbí, že mou práci udělají lidé za mně...
Jako třeba když si feťák hledal žíly v napuštěné horké vaně

Nakonec ji našel a poslal si jí zlatou...
Místo rauše trčel pod temnou haldou...

Už jen stříkačka mu vysela z rány
Z pod zavřených víček viděl létat vrány

Nebo když živnostník chtěl dopřát radosti své manželce
Peníze na nový vůz si nesl v pánské kabelce

Gauneři o úspory a hlavně o naději oloupili toho "Vietnamského" prodejce...
Ale ženě auto slíbil a tak sám ukradl vysněného korejce....


Po čase mého konání se zdálo, že už není žádných hříšníků
Naivně jsem věřil, že města budou jako dřív bez strachu a klíčníků

Ale byla to jen iluze, totiž těch zkažených lidí bylo už tolik, že si překážely navzájem...
Třeba když narkoman byl svým dealerem zabit, že nezaplatil za nájem...


Nebudu již nadále plýtvat úsilím k napravení lidstva kterému činí radost jen utrpení jiných!
Ale nebude li mého zla, nebude ani vašeho dobra, svět bude plný lidí zvrhlých, hloupých a líných!!!