Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hluboká pravda o ničem kapitola 2

11. 01. 2002
2
0
1503
Autor
Kocour

Nepraktická univerzita byla vybudována a vedena přesně podle svého názvu. Schodiště bylo tak nepravidelné, že studenti i profesoři radši lezli po zábradlí. Ne, že by tam nebyl výtah, ale ten se mezi podlažím pohyboval tak rychle, že byl docela velkej problém do něj nastoupit. Pokud by se vám však do něj podařilo nastoupit, tak jste museli čekat nekonečných -123 minut, než vám bylo dovoleno vystoupit. Chodby univerzity byly natolik klikaté, nepravidelné a rozvětvené, že nabyl problém potkat člověka několik let nestříhaného a neholeného, který se vás vyptával na číslo dveří neviditelného semináře.

\"Už jsem vám říkal, že jsou to dveře číslo nqr865hk1v0i, \" odpovídá zcela pravidelně Prokopnutej Buben tomuto podivnému člověku a hned na to dodává.

\"Ale hrozně těžko se to hledá, protože jsou neviditelné.\"

Používat mimoprostorové tunely v Nepraktické univerzitě, bylo samozřejmě taky zcela nepraktické, protože všechny do jednoho končily na dámských záchodcích. Pokud by však chtěl kdokoli použít mimoprostorový tunel k odchodu z těchto záchodků, dostal se jakousi smyčkou zpět, takže musel záchodky opustit po svých, což nebylo vůbec jednoduchý, protože nikdo samozřejmě nevěděl, kde se ony záchodky nachází. Závěrem lze tedy říci, že kdo vstoupil v Nepraktické univerzitě do mimoprostorového tunelu, byl prakticky ztracen. Prokopnutej Buben, který na Nepraktické univerzitě dělal správce, dal sice na vchod do tunelu cedulku s nápisem ”POZOR, ZTRATÍŠ SE !”, ale protože to bylo praktické upozornění, tak to musel sundat.

Nyní se však Prokopnutej Buben blížil ke dveřím nadděkana univerzity. Měl za sebou namáhavý výstup po zábradlí do 289. patra. Těžce oddychoval a rovnal si v hlavě myšlenky, když se dveře nadděkanovy kanceláře rozletěly a vyběhl ohnivý muž. Těsně minul Prokopnutej Buben a neustále vykřikoval.

\"Já se zblázním! Hasící přístroj a to jsme ani jednou nevyhořeli! Já se snad zblázním!\"

Prokopnutej Buben za ním chvíli nechápavě hleděl, potom se pomalu otočil a opatrně zaklepal na to, co zbylo z nadděkanových dveří.

Nadděkan zvedl zamyšlenej pohled.

\"Á, pan správce, pojďte dál.\"

\"Copak se stalo, pane nadděkane?\"

\"Jeden ze studentů přinesl na přednášku ohnivého muže hasící přístroj s tím, že kdyby ta voda opravdu chytla, že ji uhasí. No to víte, že to ohnivého muže pěkně rozzlobilo. Už se pokouší zapálit vodu několik let a sám dobře víte jak se těší na pořádný požár. Pak přijde nějakej studentík a chce vám zkazit pokus. To by jste se taky rozžhavil tak nějak do běla i když nejste ohnivý muž.\"

\"No jo, někdy jsou studenti opravdu nevyzpytatelní. Tuhle jsem jednoho nachytal jak na plán univerzity přimalovává jakési značky a když jsem se ho ptal co to dělá, tak mi řek, že si tam domalovává orientační body. No co byste tomu řek?\"

\"Vážně? To by kaktus ani nevěřil jak jsou studenti vychytralí...Hm...Tak orientační body...Hmm... A co jste to vastně chtěl?\"

\"Chtěl jsem vás požádat, zdali bych si mohl vypůjčit několik studentů?\"

\"Ale jistě. A mohu se zeptat na co?\"

\"Chtěl bych s nimi postavit loď.\"

\"Loď? Ale to je praktická věc!\" Téměř se nadděkan vyděsil.

\"Ale dají se s ní dělat nepraktické věci.\" vypálil okamžitě Prokopnutej Buben připravenou odpověď.

Profesor Veverčák předváděl změnu směru v pohyblivém kole. Byl to velmi náročný obrat, na který je třeba být plně soustředěn. Proto ani nevnímal rány, jenž vydávali studenti vypadávající z lavic umístěných na stěnách. Ostatně, to se dělo pravidelně každou přednášku. Co jej však dokonale vyvedlo z míry, bylo prudké trhnutí dveřmi a jejich následné otevření. To se každou přednášku nestávalo. Stalo se to zrovna ve chvíli, kdy byl v obratovém výskoku a chystal se běžet pozpátku. Náhlé otevření dveří jej však natolik překvapilo, že zůstal mimoděk stát. Plně roztočené kolo jej nabralo a chvíli s ním ve svých útrobách kvedlalo jako míchačka, potom jej v nejvyšší amplitudě vyplivlo a profesor Veverčák klouzavým letem, který se ke konci proměnil v pád po křídle, přistál u nohou Prokopnutýho Bubnu. Studenti tuto akrobatickou vložku přivítali s nadšením.

\"Promiňte, pane kolego, přál jste si něco?\" Zeptal se Veverčák, ještě stále v šoku.

\"Ehmm...Víte chtěl bych, jestli by jste mi nemohl půjčit deset Bubnů.\"

\"Ale, ale, vy mi chcete odvést studenty z přednášky?\"

\"Pan nadděkan to povolil, že je to velmi nepraktické.\"

\"Tak to je něco jiného, samozřejmě, že si je můžete vypůjčit.\"

 

Správce Pýthovy galaxie zachmuřeně sledoval vodárnu, která se začal pořádně plnit a hrozila protržením. Přemýšlel, že ji bude muset trochu upustit. To by nebylo tak nejhorší. Největší problém bylo kam, aby se neporušila rovnováha. Těžce si povzdychl. To byl úděl okrajových galaxií, že si z nich vesmír udělal skládku. Jako posledně, kdy se jim vymkl z rukou jakýsi pokus s DNA a najednou nevěděli co se vzniklou mutací. Co udělali? Šup s ní do Pýthovy galaxie. Teď navíc dodělávají další odtokový tunel. Jo,jo, bude muset vodárnu upustit a pak pravidelně upouštět. Ale teď bude muset vypustit přes polovinu vodárny, aby, jak si to spočítal, mohl později upouštět postupně. Ale kam? Ale kam?

\"Pane správce, máte telefon!\" Vyrušil jej z chmurných úvah vrátný.

\"Kdo volá?\"

\"Ústav pro výzkum DNA.\"

\"A co chtěj?\"

\"To nevím.\"

To zase něco vymysleli a teď se jim to nehodí do krámu, přemýšlel správce cestou k telefonu. Zase se budou vyptávat kolik tady máme místa a jestli se sem ještě něco vejde. No samozřejmě, že musí. Ach jo. Zvedl sluchátko:

\"Haló...? Hospodin u telefonu.\"

\"Přeji hezký den Hospodine.\" Ozvalo se vesele ze sluchátka. \"Tady Výbuch!\"

Hospodin si pomysle, že tento tón nevěští nic dobrého. Asi zase budou chtít nějakej pokus zamést pod stůl, přičemž tím stolem byla samozřejmě Pýthova galaxie.

\"Co pro vás mohu udělat tentokrát?\", optal se Hospodin s despektem.

\"Máte tam ještě takový ty chlupatý tvory, co občas choděj po dvou a lezou při tom po stromech?\"

\"Ano máme a doufám, že nám nechcete dodat další. Oni...dělají totiž děsnej randál a...\"

\"Ale ne, nemusíte mít obavy. My bychom spíš potřebovali nějaké vrátit. Napadla nás totiž skvělá myšlenka.\"

\"Tak to je jiná!\" , vykřikl radostně Hospodin. \"Hned vám je pošleme. Řekněme tak deset tisíc! Bude to stačit?\"

\"No neukvapujte se milý příteli.\" Krotil Hospodina Výbuch. \"Bude nám stačit tak jeden pár, ale abyste neřekl, pošlete nám dva páry, ať tu máme něco v zásobě pro případ, že by se něco nepovedlo, ano?\"

\"Jistě pane.\" Řekl už zase chladně Hospodin.

 

\"Pane správce co to bude?\" Zeptal se jeden ze studentů, když vešel s dalšími devíti bubny do laboratoře, kterou si Prokopnutej Buben bez dovolení vypůjčil ke svým pokusům. No, nedovoleně není ani tak správné vyjádření. Laboratoř se totiž jmenovala ztracená a o její existenci na univerzitě neměl nikdo ani potuchy. Prokopnutej Buben ji objevil náhodou, když spravoval ventilaci a samozřejmě se o jejím objevu nikomu ani slůvkem nezmínil. Ne že by snad nechtěl, ale vždycky na to nějak zapomněl.

\"Loď.\"

\"Loď?\"

\"Jo...loď.\"

\"A co to je ta loď?\"

\"Něco na čem se dá přemístit do hospody v době záplav.\"


ruby
24. 01. 2002
Dát tip
jako kdysi v prvnim dile T

Wopi
12. 01. 2002
Dát tip
ť - správně ujeté!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru