Umytá

Na chvíli
to bylo slyšet

obýváková revoluce
sousedova ejakulace
uvadání
a ticho

něco po půl jedenácté
večer
za stěnami
jichž jsme vězni
protože chceme

být chvíli nehybní
a necítit
nevidět
nemilovat

neboť bolesti a jiných úsměvů
jsou jindy
plné obličeje

jen tam u zrcadel
se díváš do vody
ve svých dlaních

než
do ní
odložíš tu tvář
o níž nic nevíš
a položíš na mě hlavu
co nejblíže k srdci

umytá