Zrcadla

Mé mamince

 

Zrcadla

 

Jednou vstaneš, kdy já nevím

Pomalu, pomalu z postele

Bordelem bohémstvím mým

Už unavena

„Jak dlouho jsi nebyl v kostele?“

Dlouho mami….

 

Po době padnou oči

Tvé na nás

Tvůj svět se kolem nás točí

Navěky, vždy nevděk zas

 

Jen kolik hádek,

 Ti ubralo na kráse

Nikdy jsi nám nabyla vyčítat

Není nám už pět..

Kolik nervů to rovná se?

To se nedá spočítat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Až jednou podíváš se

Do toho skla se stříbrem

Poznáš, že už i krása

Měla svá léta

Smutně se usměješ

Jiskrným, Tvým, úsměvem

V mysli ti vykane věta

Až uzříš, že Tvá krása uvadla

Och bože jak zestárla za ta léta zrcadla!

 

---