Metaporno

Filmy

„Točit porno. Jak jsi to mohla udělat?“

„Opakuješ pořád to samý,“ křičela na něj do mobilu. „Připadám si jako nějaká literární postava z nějaký blbý povídky.“

„Nech mě domluvit, Eriko, prosím,“ snažil se o klidný tón.

„Tak povídej.“

„Podívej se. Je to Tvůj život. Jsi už dospělá, ale...“

„Ale? Když je to můj život, tak mě nic nevytýkej.“

Odmlčel se, aby se uklidnil. Místo toho ale do sluchátka zakřičel: „Jak jsi to mohla udělat?! Copak jsi nějaká kurva?!“

„Víš co,“ nadechla se. „Kdyby sis ho sám nad pornem nehonil, nikdy bys o mým filmech nevěděl, tatínku!“

Pornografie

Kdyby tohle byla beletrie, využila by laciného lákadla, jak přitáhnout čtenáře. Zmínila by hned v úvodu třeba porno. Jenže tady nejde o beletrii, ale o porno točící dceru Jima Locka a o to jak pornografie zasáhla do Jimova života a zbořila přitom několik zdí.

Samozřejmě, že pornografie není nic nového. Ba naopak – je tu od dávnověku. Kráčí dějinami jako mladší sestra prostituce. Její stopy nacházíme pomalu ve všech kulturách a obdobích. Pornografii zdobí reliéfy Warrenova poháru nebo fresky ve starořímských Pompejích. První porno filmy od Alberta Kinchnera (také autora prvních filmových Pašijí Páně) jsou zároveň jedny z prvních snímků v historii.

Ano, je snadné být králem večírku a blýsknout se citacema z monografií z MIT press na téma dějin pornografie. Tím spíše, když se člověk v Times dočte, jak slavný spisovatel Salman Rushdie porno obhajuje jako „měřítko civilizace“ nebo „vitální prvek svobody“. Nebo když se dozví, jak herec John Malkovich nebo zpěvák Lou Reed nostalgicky vzpomínají na své první porno filmy. Zajímalo by mě ale, jak by tihle pánové reagovali, kdyby zjistili, že jejich dcera porno točí?

Ne, nedělám z toho vědu. Každej druhej chlap zabrouzdá na porno. A každej někdy nějaký v životě viděl. Jenže jedna věc je benigní surfování a druhá, když se vaše dcerka rozcapí do kamery, jako ta Jimova.

Nejspíš mě teď podezíráte, že moralizuji. Že se podobám Rushdiemu, který intelektuálníma kecama obhajuje svojí sebehanu. Pletete se. Nepatřím k zavilým odpůrcům americkýho porno průmyslu. Nevadí mi, že vydělává čtyři miliardy dolarů ročně. Nejsem ale ani rafinovaný intelektuál. Nesplétám vznešené teorie okolo Dűrerovy rytiny „Umělec kreslící akt s pomocí nástroje na perspektivu“. Nepovyšuji cyklus pornografických maleb „I Mondi – šestnáct poloh lásky“ od Raimondiho na vysoké umění, jenom proto, že ho vystavili v Metropolitan. Jenom sleduji, co Jim dělá a přemýšlím, co bych na jeho místě dělal sám.

Čtvrtá a pátá zeď

Kdyby Jim nebyl skutečným člověkem, o němž vyprávím, nýbrž postavou nějaké povídky, mohl by probořit čtvrtou zeď. Mohl by požádat autora, aby nenechal jeho dceru točit porno. Jenže Jim není postavou povídky a tak musí s pornem své dcery žít. O čem hovořím? Přeci o čtvrté zdi.

Čtvrtá zeď je onen oboustraně přijatý dělitel fiktivního a reálného, který propůjčuje fiktivnímu reálné obrysy a přeci jej drží stranou od našeho „reálného“ světa. Je to smyšlená zeď, která odděluje fiktivní postavy od jejich obecenstva.

Čtvrtá zeď ale zdaleka není výsadou divadla, nýbrž je součástí každého umění, tedy i literatury. Však poslouchejte. Když teď k vám promlouvám, adresuji pouze a jedině vás. A tím společně boříme čtvrtou zeď. Stáváme se součástí jednoho světa. Smazáváme rozdíl mezi fiktivním vypravěčem (mnou) a reálnými čtenáři (vámi).

Kdyby Jim nebyl skutečným člověkem, nýbrž fiktivní postavou, mohl by navíc rozbořit i zeď pátou. Ta odděluje fiktivní postavy z různých děl a znemožňuje, aby se třeba Bulgakovova Markétka setkala s Tolstojovou Annou Kareninou. Kdyby byl Jim literární postava, mohl by nejen vystoupit z příběhu, ale i poslat Dona Corleona za svým autorem s nabídkou, kterou by nemohl odmítnout.

Jimbo

Jenže Jim není literární postava, nýbrž archetypální Kaliforňan jako z televizního seriálu. Je mu čtyřicet pět, ale vypadá o sedm osm let mladší. Je vytáhlý, opálený, s dobře zastřiženým účesem. Má modré oči, hranatou čelist a dokonale modelované zuby. Elegantně se obléká a vždy dobře voní. A samozřejmě je optimista s pozitivním a politicky korektním pohledem na všechno. Buď ho milujete nebo nesnášíte.

Jim pracuje jako manažer londýnské pobočky firmy OFF-ICE, která dodává „trendy“ kancelářské potřeby. Já ho znám přes tenis. Seznámili jsem se s ním v Praze na jednom amatérském turnaji. Během let jsme se často vídávali v Praze nebo v Londýně. Ale naše přátelství se utužilo až společným traumatickým zážitkem na rozlučkovém večírku Roberta Page. Robert, druhej bratranec majitele Google, se měl ženit a pořádal ve své greenwitchské vile rozloučení se svobodou, tak zvanou stag party. Jim dostal pozvánku a mě vzal s sebou.

Epifanie

V baráku nás bylo snad sto padesát. Samí chlapi. Hodně se chlastalo a tancovalo se striptérkama, takže kolem druhý ráno jsme už všichni byli zlitý na mraky. Vtom Robert začal pokřikovat: „Porn, man, gotta play some porn or somethin’.“ A nazpět se mu dostalo souhlasného řevu jeho kumpánů.

Všichni jsme se nahrnuli do rozlehlé haly s obrovskou plasmou a Robert na ní z Blu-Ray pustil porno.

„Yo dawg, briggit’on in hi-def!“ ozývali se notně opilí kibicové. To už se místnost zaplnila rifem „brown-chicken, brown cow“, na obrazovku vstoupila štíhlá silikonová blondýna a řekla:

„Hi, I am Sherry Wilde“.

Na což chlapi zařvali „Yeah, baby, you are!“ nebo „Tis somethin’ special from Kahlifohnia!“

Jenže než se narativ okolo Sherry stačil rozvinout do očekávaného reje souorgání, proříznulo nadrženou atmosféru Jimovo hlasité zvolání „What the fuck?!“ Půlka pokoje se k němu otočila s tázavým pohledem. Jimova tvář byla plná šoku a zhnusení.A vtom se do slastného kňourání ozval jeden z opilců „Don’t you like three-some, man?“

Jim se jakoby probudil ze sna. Prudce se otočil a vypálil po tazateli pěstí. Chlap se jen zapotácel a upadl do náruče svých kamarádů. Rozpoutala se opilecká strkanice. Pokřiky a šramot se přebíjely se vzdycháním porno herců. Místností poblikávaly iPhony, ale já se jen snažil prodrat za Jimem, který mezitím utekl na venkovní terasu nad Temží.

Ale než jsem se na terasu dostal, upoutal mou pozornost povědomě známý ženský hlas. Nejprve jsem nedokázal pochopit, odkud ho znám. Potom jsem se podíval na obrovskou obrazovku a málem se mi zastavilo srdce. Na obrazovce stál hnusnej, pupkatej a chlupatej chlap a strkal svýho dlouhýho čuráka ze zadu do Šárky, mojí mladší sestry.

Sharka Lustlace

Los Angeles není město. Je to vývozní značka zahalená věčným smogem. Když ale jedete z Long Beach směrem k Santa Monica, město působí přitažlivě. Pacifik omývá dlouhé pláže, na širokých vlnách se prohánějí surfaři a město rámují modravé vrcholky San Gabriel Mountains. A na severovýchodě je všechno postříkané spermatem.

Tam se totiž nachází údolí San Fernando, které je mekkou porno průmyslu. V místních lokalitách, známých ze Spielbergova filmu E.T., se natáčí tisíce porno filmů ročně. San Fernando je také kolbištěm Jimovy dcery Eriky a mojí sestry Šárky.

„Něco takovýho se může stát jenom v blbý povídce, to ti teda povím, Sharka,“ vzdychne si znechuceně Erika. „Kdybysme byly skutečný holky, a ne nějaký pitomý literární postavy, něco takovýho by se nemohlo stát. No, řekni sama?“

Erika sedí v zahrádce před Wendy’s a dívá se směrem k centru L.A. Naproti ní sedí Šárka Koubová alias Sharka Lustlace a obě popíjejí lacinou kávu z plastových kelímků.

„Máš pravdu. Co je to za nesmysl, abysme my dvě na sebe narazily při natáčení filmu, kterej by pak viděl můj brácha a tvůj táta ve stejnou dobu. A navíc jako kamarádi, který se znaj. Tohle by se nikdy nemohlo stát. To je jak vařený z vody. To je opravdu jak nějaká ubohá povídka.“

„Ale stejně, Sharka. Nechápu, že s tím chceš praštit. To Tě ten bráchův telefonát tak rozhodil?“ kroutí nevěřícně hlavou Erika.

„Já ti nevím. Řekla jsem mu, že mu do toho nic není. Když jsem dělala baby sitting v Arizoně, sotva se ozval a teď je najednou samá starost.“

„Přesně. Přesně jako můj táta. Zatracený chlapi!“

„Ale potom se mi to rozleželo v hlavě. A řekla jsem si, že toho možná nechám. Prachů už mám dost. A navíc se chci vrátit do Prahy.“

„Ale nechat toho teď? Po tý nabídce na sérii filmů od Silvie Saint?“ rozhodila Erika rukama. „Sharka, rozmysli si to. Silvia je legenda průmyslu. Ty seš Češka, ona je Češka. Neblázni, holka. Taková nabídka se neopakuje dvakrát. Do the math!“

„Já vím, já vím,“ přikývne Šárka. „Ale já se chci vrátit domů. A možná bych mohla filmy produkovat sama, víš?“

„Aha. To by byl sweet deal, Sharka!“

„Právě. A navíc – než se nadějeme, stejně budem bez práce.“

„Co blázníš, Sharka?“ pobaveně se směje Erika. „Máme Golden Age of Porn. S internetem a BluRay už nikdy nebudem bez práce.“

Šárka si přehodí jednu svojí hladce oholenou, dlouhou nohu přes druhou a řekne: „Aby ses, Eriko, nedivila. Začíná éra metaporna. Včera jsem na Mulholland Drive obědvala s Larou Croft. A ta mi říkala, že virtuální porno hvězdy nás skutečný holky brzo vykopou z branže.“

Metaporno

Metaporno začalo v roce 2004. Tehdy pánský časopis Playboy uvedl poprvé na svém obalu virtuální nahotinku. Byla jí počítačem vytvořená postava upírky BloodRayne ze stejnojmenné počítačové hry. Tím nejen oficiálně začala éra virtuální pornografie v mainstreamovém světě, ale začalo i metaporno. Co mám na mysli pojmem metaporno?

Metaporno je z definice porno o pornu. Podobně jako je metafikce fikcí o fikci. V metafikci dochází k prorážení čtvrté a páté zdi, aby si čtenáři uvědomili, že jde o fikci a tímto připomenutím byli okouzleni. V metapornu se proráží především otvory. Ale i metaporno se snaží o proboření čtvrté zdi a o komunikaci s divákem.

Metaporno se samozřejmě zrodilo díky webovým kamerám ještě před rokem 2004. Ale teprve pobořením páté zdi se dostalo do širšího povědomí. Uvedením naprosto fiktivní postavy na obálce mainstreamového Playboye jsme se stali svědkem překročení hranic. A to v mnohem konkrétnějším smyslu, než si možná představujete.

Uvedení původně nepornografické počítačem generované postavy jako sexuálního symbolu totiž otevřelo náš svět světu fiktivních charakterů. A tak nebude trvat dlouho a stále dokonalejší grafické programy nám začnou nabízet nejen virtuální porno herečky, ale i virtuální herečky hollywoodských trháků. A než se nadějeme, budeme obklopeni virtuálními politiky, sportovci, vědci, virtuálními dělníky a pekaři a virtuálními spisovateli.

Říkáte si, co je na tom nového? Říkáte si, že s kreslenýma postavičkama už vyrůstá aspoň pátá generace, tak co to tady povídám? Dovolte mi, abych Vás odvedl do kavárny Savoy v Praze. Tím se mnohé vysvětlí. V kavárně tam mám schůzku s Jimem Lockem a autorem téhle povídky, Davidem Petříkem. Jim mi volal, že je v Praze a prý se s ním musím sejít, protože má pro mě dobré zprávy od Šárky.

Setkání se stvořitelem

Po práci vystoupím na Národní třídě z metra, přejdu most Legií směrem k Petřínu a zahnu doleva do Zborovské ulice. Tam vstoupím do kavárny Savoy. V podlouhlém prostorném sále se secesníma stropama sedí teď odpoledne jenom pár lidí. Úplně vzadu v patýrku nad schodama zahlédnu u stolku sedět Davida a Jima.

Jim mě zahlédne a zahlaholí přes celou kavárnu: „Dude, over here.“ Vystoupám k nim nahoru a potřesu si rukou se svým stvořitelem Davidem Petříkem a s kamarádem Jimem.

„Jak se vede?“

„Ale, jde to,“ odpoví David.

„Everything’s great!“ rozzáří se oči Jimovi. „Akorát jsem tady Davidovi povídal, že souhlasím s holkama. Myslím, že to tady v tý povídce všechno tak nějak překombinoval. Moc nepravděpodobnejch náhod. Přílišná snaha upoutat. Bejt jakoby novej a intelektuální. A navíc David odmítá přepsat, aby Erika, moje malá Erika, netočila porno.“

„Nenechám si přeci od své vlastní postavy říkat, jak a co mám psát,“ odseknul David.

„V tom je právě problém,“ vzdychnul Jim. „Kdyby nebylo toho ústředního tématu s pornem, už bych to dávno zabalil.“

„Ty to ale nemůžeš zabalit, Jime,“ obořil se na něj David. „Ty jsi můj výmysl, moje postava. Nejsi nějakej najemní herec! Je na mě, kdy a jak budeš balit. Na mě a ne na tobě. Sám nemáš vůbec žádnou vůli, žádný vědomí. Nebýt mě, tak ani neexistuješ!“

„To je možná pravda,“ zachechtal se Jim. „Ale já tady budu ještě dlouho potom, co už ty dávno zaklepeš bačkorama, kámo.“

„Ale no tak, kluci“ pokusil jsem se o smířlivej tón. „Nehádejte se. Nemá to smysl, ne? Pojďme si dát kafe a říct si, že ta povídka není, co jsme doufali. A ty Jime buď ten starej dobrej pozitivní Amík.“

„Fajn,“ přikývnul David.

„OK, great. No problem,“ přisvědčil Jim.

Posadil jsem se mezi ně a objednal si jedno preso.

Jim out

„Když jsi mi včera volal, Jime, říkals, že máš pro mě dobrý zprávy od Šárky. Jak to?“

„Volala mi jedna její kamarádka z LA a říkala, že se s náma musí sejít, protože má pro Tebe od Šárky dopis, kterej ti prej udělá radost.“

Byl jsem z toho dost zmatenej. „A proč by nějaká sestřina kamarádka volala tobě a ne mě?“

„Říkala, že kvůli tomu, že jí prý asi dokážu lépe ocenit,“ uculil se Jim.

„Co tím myslíš?“ cítil jsem se čím ještě zmatenější.

„Honzo, znáš videohru Tomb Rider?“ zeptal se David.

„Jasně, že jo. Že se ptáš zrovna ty, kterej nikdy žádný hry nehrál?“

„Tak to znáš i hlavní postavu té hry, Laru Croft, že?“

„Jasná zpráva.“

„Jó, Lara,“ povzdechnul si na to Jim. „Dlouhý, štíhlý nohy. Sexy přiléhavej vobleček. Dlouhej cop a obličejík k pohledání. A k tomu ty pistole upnutý ke krátkejm kraťáskům.“

„Nech toho, Jime, nebo tě opravdu z týhle povídky vyrazím“ obořil se na něj David. Potom pokračoval: „Lara se prostě rozhodla, že už má plný zuby videoher, že už jí pobíhání v džungli nebaví a chce novou kariéru.“

„Jak se rozhodla? Vždyť je to jenom fiktivní postava, ne?“

„Zkrátka před pár měsícema vrazila do londýnský pobočky Eidos Interactive a v kanceláři se tam pohádala se svým designérem, Toby Gardem. Praštila mu o stůl s pistolema a řekla, že s běháním po pralese končí a odteďka že bude točit pornofilmy.“

„A tady to máš,“ vypálil Jim. „Prý že jsme jenom postavy a nemáme vůli a vědomí. Ale tady vidíš, že když na to máš odvahu, můžeš to zabalit, kdy chceš. A basta!“

„Tak, a konec,“ zakřičel David a bouchnul pěstí do stolu. Tam kde před chvílí seděl Jim, teď byla jen prázdná židle. To mě zaskočilo. Došlo mi, že musím na Davida opatrně, aby mě také nenechal zmizet. Proto jsem obrátil list. „Takže co všechno víš o tý lapálii u Roberta Page?“

„Samozřejmě vím všechno – vždyť jsem to sám napsal,“ nabubřele poznamenal autor. „Ale jak jsem pokračoval v psaní, nevěděl jsem, kam s tím dál, rozumíš? Ale pak naštěstí Jimovi zavolala Lara a bylo jasný, že to nemůže zkončit jinak než schůzkou tady v Savoyi.“

Lara Croft

Sotva to David dořekl, zespoda ze sálu se ozvaly vzrušené hlasy. Pohlédl jsem dolů a viděl, jak si to mezi dvěma řadama kavárenských stolků vykračuje Lara Croft. Měla na sobě pořád ty samý černý kanady, hnědý přiléhavý šortky a šedivý upnutý tričko. Ale její grafika se mi zdála mnohem propracovanější, než jak jsem byl zvyklej z monitoru. Lara k nám zamířila svým sebejistým, plavným krokem a myslím, že jedině mě a Davida neudivovalo, že vidíme počítačem generovanou postavu, jak si to štráduje kavárnou.

Soudě dle výrazů a rozrušení ostatních hostů, největší překvapení jim Lara opravdu nepřichystala svou marketingově propracovanou, banálně sexy postavou. Nýbrž skutečností, že se tu objevila uprostřed reálných lidí jako postava z videohry. Lara si toho pozdvižení nevšímala a přisuzovala ho nejspíš svému sexappealu. Vystoupala za námi do patra, posadila se a řekla: „Hi, boys“.

„Ahoj Laro,“ řekl David.

„Jak se vede?“ pozdravil jsem.

„Dobře, díky za optání. Ale k věci. Však mě znáte – kecání je pro bábovky,“ řekla Lara a ze šortek vytáhla pomačkaný dopis. V dopise mě Šárka informuje, že s pornografií končí, chce se přestěhovat zpátky do Čech a vrátit se ke studiu ekonomie.

„Prý měníš branži, jo?“ usmál jsem se na ní.

„Samozřejmě. Beztak mě nadesajnovali jako sexy symbol. Je jenom upřímější, když budu točit porno, než abych předstírala, že jsem nějaká drsňačka a lá Indiana Jones. A co vy, kluci? Pořád jenom přiblblý povídky, Dave? Pořád jenom ubohej život neznámý literární postavy, Honzo?“

Pátá zeď

Do Vítězné ulice začalo padat věčerní světlo zpoza Petřína a v jeho okrových odstínech se Praha zdála ještě krásnější než normálně. Přecházel jsem most Legií a pozvolna mě opouštěla hořkost ze setkání s Larou. Jak jsem šel domů, říkal jsem si, že budu muset zavolat Salmanovi Rushdiemu. Snad mě pak obsadí do nějaký svý knihy. A já si konečně užiju pořádnej sex místo překombinovanejch příběhů o pornu od neznámýho Davida Petříka. A nejlíp s nějakejma úžasnejma indickejma brunetama z Fury nebo z Midnight’s Children. Adios!