Marnotratné snění

A zase ten smysl..kde je? Kde ho najít? Zas se v tom utápím..bezradně hledám a usilovně přemýšlím..marně..všude je prázdno a pusto obklopené plačící tmou a útrpným zoufalstvím..bolestivé myšlenky se mi každou sekundou zarývají do marné duše té prázdné schránky..ach zdání klame! Věk mladý, pocity zestárlého a vyčerpaného starce..záchvět chtíče lepšího stavu..toho, na který poslední dny každou minutu své existence upírá svou mysl..přání, jež předčilo všechny v jejím životě..tak silné, tak bláznivé, tak neuvěřitelné..a kéž by opravdové..nic, zhola nic teď v tuto chvíli pro ni není důležitější než ten osvobozující a uvolněný klid..ta krásná samota znějící jako tichá rajská hudba..to zářivé světlo se záblesky pohlcující temnoty..ta vůně, libá vůně prohnilé zeminy..a poté už jen ten věčný cit nekonečného uspokojení..ooo jak překrásné to snění..nechci probuzení..nechci už sebe.. mám jen přání jediné..skončit se vším a odejít do ráje..toho svého..vysněného..dokonalého..ujetého..