Tys lyžovala, já psal

Rychlej sníh a v hlavě jasno, 

voda dotýká se tváře.

Má je suchá, sáhla na ni

západního slunce záře.

Na vrcholu oblouku se

mysl zastavila.

V pádu těla, v zamyšlení

došla hlavě síla.

A Ty pořád ležíš v sněhu,

nemůžeš a je Ti zima.

Způsobit že chci Ti něhu,

nikoho teď nezajímá.

Teď už's vstala, rozhlédla se,

snad smutkem tiše povzdychlas.

Snad myslíš na mě, já na Tebe.

Zas chtěl bych zaslechnout Tvůj hlas.

Snad jsi šťastná. Bez Tebe však

mně se nějak hlava točí,

nezapomeň na mé sliby.

Vrať se!, Hory mají oči!