zápisky mrtvého z lomu

přes noc jsem usilovně pracoval na překladu málo známého drobného dílka Pavla Fjodoroviče Dostojevského, polorodého patrně nevlastního bratra známějšího Fjodora, a nad ránem jsem se na to vysral...... je to text obtížný psaný dialektem Nganasan v jazyce Jenisejských Samojedů, byť cyrilicí, zato úsporně až heslovitě, a to je potom obtížnější zachovat nepojmenovatelnou krásu jazyka, z které až mrazí, jazyka původu, potom jak jsou řazena jeho slova, jenže dnes už jen opakovatelným způsobem, jejich věčný smysl v libovolné jiné řeči lidí. Maminka Dostojevských se někdy v časech okolo Vídeňského kongresu v Krásném Jaru (Kyzyl Džar) léčila z neplodnosti, po neúspěšné misi ve Františkových lázních, tam nebyla tenkrát husarská posádka, až teprve později vyplenili a ovládli selektivně některé skupiny aktuálné sídlícího obyvatelstva pod obojím pohlavím, s výraznou převahou žen, a to tak, že osvěžili krev, teda v běhu let, krev řady do stínu ustupujících některých místních rodů i rodin plebejských, osvěžovaných v dobách předdragounkých jen nepravidelně, pro nízkou hustotu obyvatelstva, poměřenou nabídkou na trhu dopravní obslužnosti, v té které oblasti, dragouni. To na jedné straně. Na té druhé, avšak nikoli straně protivné, veliká Radost, Pýcha falešných otců, Věhlas zázračných pramenů a s tím spojený kšeft. Toto je to, oč vždy armádám jde. Roznožit, rozmnožit, vybít a jít furt pryč dokola a jak se tak vrací, tito obchodníci s rozkoší a geny, vidí růst nástupce, krve jsou stejné, takže aj kolikrát incest. Třeba mezi poručíkem dragounů a mladým kadetem od artlerie nebo zdravotnicí od hulánů. Fjodor, aniž by cokoliv tušil, rozšiřoval moudra.Třeba jako že manželka je přirozeným nepřítelem každého muže. Protože doma viděl, že tatínek je zřejmě nadán jakýmsi zvláštním vhledem a železnou vůlí, a mamince místo plodné diskuse dal někdy i do držky celkem pravidelně, nejvýše však 2x denně. To bylo takové jeho potěšení a když byl už hodně ožralý a na maminku si netroufl, tak vychovával doma cizí děti. Vztah Pavla Fjodoroviče ke zmíněnému jazyku byl dán patrně geneticky a jsou-li spory, tak o tom, kdo bez svolení legitimního otce Fjodora, kukaččí vejce uložil do klína Anny Grigorievny. I u Michala Fjodoroviče bylo vážné podezření, že sice nešlo o kukaččí vejce, ale zato prý kradl v univermagu za lidovlády profesoru Aaronu Samueloviči Zylberštejnovi pracovní nástroje (kýbl, mop, lysol a knihu veršů Někrasova...."Ó Vólga / kalibjel majá / ljubíl-li kto těbjá kak ja / odín po útrennim zarjám / kogdá iščó vsjo v míre spit / i álij blejsk jedvá skalzíť pa ťómno galubim valnám ja uběžál k radnój rjeké idů na pómošč rybakam katájus snimi v čelnaké bražú z ružjóm po astravám...., a v ní si dělal nevkusné marginálie aby se to rýmovalo - třeba "iščó-pičo" und so weiter.)
Ale bude to asi málo pravda, protože Michal umřel, co já vím, 70 roků před největší událostí v dějinách.
No nakonec jsem to přeložil a pro srovnání toto je moc opravdu půvabný překlad do francouštiny, který se velkému básníku Prevertovi mimořádně moc vydařil.

Prevert (překlad z dialektu Nganasan a zpět)

Je suis allé au marché aux oiseaux
/ Et j'ai acheté des oiseaux
/ Pour toi
/ Mon amour
/ Je suis allé au marché aux fleurs
/ Et j'ai acheté des fleurs
/ Pour toi
/ Mon amour
/ Je suis allé au marché à la ferraille
/ Et j'ai acheté des chaînes
/ De lourdes chaînes
/ Pour toi
/ Mon amour
/ Et je suis allé au marché aux esclaves
/ Et je t'ai cherchée
/ Mais je ne t'ai pas trouvée
/ Mon amour

dufka (překlad z dialektu Nganasan filtrovaný per Preverte)

Prošel se trhem tam co nabízejí ptáčata
/ a pár jich koupil křehoučká ptáčata
/ tobě
/ miláčku
/ Stavil se v místech tam co trží za povadlé květy
/ koupil je svázané ty květy
/ tobě
/ miláčku
/ Na trhu s železem poutavé zboží k zajištění
/ koupil jsem tedy řetězy
/ těžké řetězy
/ tobě
/ miláčku
/ A už je blízko na trh kde kupčí s otroky
/ já tě tam hledávám
/ a nikdy nenašel
/ miláčku

tak to je celý Pavel Michajlovič