Ukolébavka pro Raffaelu

Jen vítr té noci slyšel tvůj pláč.
Nahlídl oknem a viděl tvou tvář.
Jen vítr to věděl, přes okno se rval,
Chtěl pohladit slzy, nemoh' však dál,
Přes okno zpívat ti alespoň chtěl,
Slzám svým bránit nesved, bohužel...

A ty jsi holčička uprostřed města,
Uprostřed snů, uprostřed stěn.
Už dávno, dávno svůj život meškáš
A tvé slzy té noci nikdo neslyšel.
Ty jsi té noci řekla své ano,
Řekla jsi ano, už žádný pláč.
Už dávno, dávno svůj život meškáš,
Teď jsi však zamkla bez šance na návrat!

Té noci poprvé řekla jsi, nač?
Od té noci tichý byl všechen tvůj pláč.
Od té noci tichý byl všechen tvůj cit,
Všechno, co tvé srdce toužilo říct.
Jen vítr za tebe zpívá vše dál,
Tvůj vlak už ujel, teď znáš slovo "sám"...

A ty jsi holčička uprostřed dospělých
Chceš jedním z nich tak trochu být.
Řekli vám pšššt a tys zamkla svou pusu,
Zamkla jsi pusu a teď zahodila klíč.
Nejenom on, i Ty jsi teď pryč!