STYDKÉ PYSKY POZNÁNÍ

Marcela usilovala o nirvánu. Měla v sobě půllitru rumu a cítila, že tentokrát jí je skutečně nablízku.

Proč chtěla dosáhnout nirvány? Viděla na ní jen samé klady a pozitiva. Tak třeba:

Pro nirvánu je příznačná permanentní pohoda s absolutní bezstarostností. Mírumilovnost s bezbřehou láskou. Ale to hlavní lákadlo byl pro ni pocit bezmezného štěstí.

Kdy byla Marcela naposledy šťastná?

Asi jako dítě. Svět byl velký a doposud neobjevený. Všechno bylo nové a lidé kolem ní byli výhradně hodní.

Nikdo v její blízkosti nelhal, nekradl, ani nezabíjel jiné lidi. Každý se usmíval, byl laskavý a ohleduplný. Jeden druhého si vážili, nezáviděli si, ani se vzájemně nepodváděli. Stran svých charakterů byli čistí a krásní.

Kdy se to začalo kazit?

Přibližně v době, kdy Marcela přišla o panenství se svým otcem. Bylo jí pět a jemu o padesát víc. Mamka pro něj přestala být atraktivní a žádoucí. Zálibu stran sexu přesměroval z nějaké iracionální pohnutky ryze živočišné povahy na děti – přičemž na pohlaví nezáleželo.

*

Její otec byl zlý a hloupý člověk, přesto každý pracovní den seděl v parlamentu. Aby nějak zahnal nudu, věnoval se občasnému hlasování. Bylo mu jedno o čem a jestli byl pro, nebo proti. Dodržování zákonů bylo vyčleněno pouze chudým lidem, jinak řečeno plebsu, ale mezi ně se on nepočítal.

Pro něj jako politika s vytříbeným smyslem pro korupci a imunitu byl zákon něčím zanedbatelně triviálním. Vůbec nic pro něj neznamenal. To byl také jeden z důvodů, že si Marcela nemohla stěžovat na hmotnou nouzi, ba právě naopak. Díky zazobanosti svých zploditelů si žila po materiální stránce v naprostém blahobytu.

Měli vlastní byt, auto, televizi, ledničku s pračkou… Nebyli jako většina. Disponovali totiž nadbytkem finanční hotovosti.

De facto by si mohli prachama vytírat prdel zasranou od hoven.

*

Vtom se před Marcelou objevilo bílé světlo. To ji vzápětí nato pohltilo a ona spatřila nedaleko sebe Buddhu zaujímajícího pozici lotosového květu. Bylo na něm zřetelně patrné, že zrovna absolvuje niterný prožitek všeobjímajícího poznání.

Marcela se za ním vydala pro radu. Přistoupila k němu a oslovila ho:

„Prosím vás, jak dosáhnu snadno a rychle nirvány?“

Buddha se přestal soustředit a reagoval:

„Není na tom nic složitého, stačí požít LSD a ona si tě už najde sama.“

„A kde seženu LSD?“

Buddha jí jedno podal, ona mu poděkovala a vložila si ho pod jazyk. Po celou dobu, než začalo účinkovat, zarytě mlčeli. Důvod byl prostý, neměli si co říct.

Panovaly mezi nimi neslučitelné rozdíly, jež jim neumožňovaly najít společné téma vhodné pro vzájemnou verbální komunikaci.

Hlavního viníka bychom mohli spatřovat v jejich diametrálně rozdílné duchovní kvalitě. Z tohoto hlediska by se dala Marcela považovat za špinavé čuně, zatímco jeho výskyt v jsoucnu spočíval ve veskrze transcendentní formě.

*

Konečně se halucinace spustila a Marcela svižnými pohyby, nepostrádajícími mystickou noblesu, vyrazila na trip za hranice všední každodennosti.

Prostor kolem ní hýřil barvami duhy a byl prosycený dráždivě příjemnými vůněmi. Co krok, to neopakovatelný zážitek.

To je báječné, pomyslela si Marcela a pocítila, že jí cosi vjelo mezi nohy a začalo se to v ní pořádně rýpat.

Marcela ani nestihla být překvapená. To, co do ní vniklo, se stalo neoddiskutovatelným faktem, který se nedal už nikterak zvrátit.

Marcela dosáhla orgasmu a byla oplodněná vyšší duchovní úrovní. Tento pozitivní vklad se v ní uhnízdil a začal čekat na pravou chvíli své zhola nepředvídatelné aktivace.

*

Marcela si objednala borovičku. Po pár frťanech se zarazila. V hlavě jí vzniklo něco jako Okno poznání. Neodolala a vydala se k němu. Motivovala ji k tomu zvědavost toho, co všechno z něj uvidí.

Otevřela ho, vyklonila se z něj a rozhlédla po okolí.

Připadal si hrozně zklamaná, protože to, co spatřila, byla smrt, které asistoval rozklad s hnilobou a různými druhy plísní. Během okamžiku byla tím pohledem natolik znechucená, že se musela odvrátit a její vizuální zřídla spočinula na interiéru… Nirvány?

Marcela tomu nemohla uvěřit, ale doopravdy se jí vyplnilo toto její nejtoužebnější přání a ona v ní konečně spočinula.

15. března 2012

Petr Měrka