Hřbitov snů

 

Královna noc si oblékla svůj černý plášť,

Noční strážci oblohy začali své písně pět,

Hvězdy vysvitly a měsíc ten zvlášť,

 Odcházíš do říše snů a není cesty zpět.

 

Jdeš po prašné cestě v trávě ukryté,

Před tebou se tyčí temná brána,

Plot i železo je temným břečťanem pokryté,

Třpytí se rosou v pavučinách z rána.

 

Měsíc v úplňku osvětluje šeré mohyly,

Otvíráš bránu a vstupuješ,

Vidíš zde náhrobky, jež tu nikdy nebyly,

A gotický kostelík též.

 

Květiny na hrobech již dávno povadly,

Je to již dlouho, co zde někdo byl,

Přeletěl jen motýl s velkými tykadly,

Temnotu a smutek na chvíli zastínil.

 

Ocitl ses na hřbitově svých snů,

Všechny tvé touhy jsou zde pohřbené,

Tady nikdy neucítíš vůni dnů,

Kamenné hroby jsou v rouše smutku oděné.

 

Mramorové náhrobky jsou omšelé,

Vytesané nápisy se ztrácí a blednou,

Tvé naděje a sny nesmělé,

Kéž bys mohl je snít ještě jednou.

 

Mnoho snů již bude věčně spát,

Některé však dají se vzkřísit,

Je zbytečné nad nimi pouze jen stát,

Nesplnitelné s nemožným mísit.

 

Hodně snů zemřelo hned v ranném mládí,

Některé o něco později,

V prach jsi je obrátil, to ti teď vadí,

Však nikdy jsi neztratil poslední naději.

 

Každý z nás navštíví občas to místo,

Kde sny a přání umírají,

Však ne všechny zemřou, to je jisto,

Mnohé z nich s úsilím splnit se dají.

 

Pak spatřil jsi sen, jenž zabil jsi brzy,

Ten co tě naplňoval radostí,

To neměl jsi dělat, teď tě to mrzí,

Nyní víš, že jsi měl více možností.

 

Náhle viděl jsi světlo přicházet z dálky,

Sen mizí a ty musíš se vrátit,

S realitou a překážkami vést války,

Své největší touhy nenechat si zhatit.

 

V opravdovém životě ses zase ocitl,

Zatím však na hřbitově jeden hrob zmizel,

Na jedno přání sis vzpomněl, jen co jsi procitl,

Ten sen si teď splnit, to je tvůj svízel.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---