Půvab smrti

Tajemný stín vržený na hřbitovní zdi,

Kradmě se pohybuje míříc k bráně,

Vše co dělá ve jménu své cti,

Každý její pohled působí zrádně.

Ladné kroky brázdí čerstvě padlý sníh,

Lehká ruka zvolna dosedá na kliku,

Bílé vločky tančí ve větvích,

Její kouzlo je pouze síla zvyku.

Černé vlasy se vinou za ramena,

Krajkový šat obléká útlou postavu,

Její přítomnost smrt znamená,

Půvabná krása značí srdce zástavu.

Prochází se mezi hroby,

Mramorové anděly něžně hladí,

Perlový náhrdelník její alabastrové hrdlo zdobí,

Pohrdavý úsměšek s ní děsivě ladí.

Půvab smrti je její jméno,

Sladké je umírání v jejím náručí,

Krásou je vše pravdivé zahaleno,

Podvol se jí a nesmrtelnost ti zaručí.

Jedno kousnutí a budeš navždy s ní,

Rudá krev potřísní její bílý šat,

Je to upírka, to už každý ví,

A tobě budou náhle říkat kat.

Temný je půvab konce života tvého,

Již jsi jí napůl podlehl,

Poslouchej však hlas srdce svého,

Abys v temné kobce k smrti neulehl.

Jestli však tvé srdce po tom touží,

Oddej se jí celým tělem i duší,

Má duše se však kvůli tobě dál souží,

Ale říkat ti co máš dělat, mi nepřísluší.

Tak nakonec jsi s ní odešel příteli můj milý,

Ani slovo na rozloučenou jsi se mnou neztrácel,

Proč nezůstal jsi se mnou ještě chvíli,

Všechny své vzpomínky na mně jsi poztrácel.

Nakonec jsi podlehl půvabu smrti,

Já zůstala na světě sama,

Vzala si tvou duši do poslední mrti,

V mém srdci zůstala jen černá jáma.