Utrpení Sierre

Všude smích a radost kolem,

Za okny se rychle míhal svět,

Pak prudký náraz jako golem,

Tenký plech se drtí hned.

Těla letí jako listy,

Na stranu vše strhla odstředivá síla,

Ohlušující třesk je konec jistý,

Nezmění to žádná kouzelná víla.

Uši ohluchly, oči nevidí,

V žilách ztuhla krev,

Srdce buší rychle v těle lidí,

Nepopsatelný děs a v hlavě ocelový zpěv.

Pak všude ticho a tma,

Vítr sfoukl svíce,

Přeživší každý motlitbu má,

Krčí se vzadu zázrak chtíce.

Dlouhé hodiny beznaděje,

Čestní muži pomáhají a pláčí,

Kolik utrpení se to děje,

Bezvládná těla dětí ze šrotu páčí.

Slzy mnoha lidí smáčí jim tváře,

Srdce vyrvala jim smrt z těla,

Vysmívá se jim slunce záře,

Aniž by to vlastně chtěla.

Rány v srdcích navždy zůstanou.

Kolik lidí plakalo radostí?

Noční můry jan tak nepřestanou.

Kolik lidí smutek hostí?

Oči matek truchlící,

Změť srdceryvných obrazů,

Všichni černý šat nosící,

Skelné pohledy prosté záře odrazů.

Bolestí zasažení omdlévají.

Proč jim jejich štěstí osud vzal?

Co nyní oni mají?

Ve vzduchu otázka: Jak jen žít dál?

Andělé v nebi roní horké slzy,

Jejich peří zčernalo tak moc,

Že začalo padat dolů brzy,

Přineslo na zem noc.

Nic nevrátí čas zpět.

Dokážeš pohlédnout na mrtvou tvář?

Toho nejkrásnějšího cos přivedla na svět,

Ten smutek nezná žádný snář.

Zlé sny je budou trápit,

Rány v srdcích nikdy nevymizí,

Čerstvé hroby slzami kropit,

A život se jim bude zdát cizí.

Živé sny jejich trápení zdobí,

Jak jejich dítě běží jim vstříc,

Však je mrtvé, zůstaly jen hroby.

Tak čemu věřit víc?