Zbabělý lhář

 

Sedím venku a přemýšlím,

Tichá jak dřív je přehrada,

A strašný pocit z toho mám,

Pustá a prázdná je naše zahrada.

 

Je tak těžké vyhnat tě z hlavy,

Nechci vrátit čas,

Svět je náhle černý, tmavý,

Nestojím o to prolévat slzy zas.

 

Neustále jsi mi lhal,

Byly dlouhé mé bezesné noci,

Možná jiný dávno pravdu znal,

Ale to nebylo v mé moci.

 

Byl jsi první komu jsem věřit chtěla,

Osud už mě tolikrát pokoušel,

A vidím že jsem opět naletěla,

Bylo by lepší kdybys nic nezkoušel.

 

Nejdřív dávat planou naději,

A potom všechno vzít,

Měl jses držet dále raději,

S tím by se dalo lépe žít.

 

Myslím že jsi zbabělec a lhář,

Neumíš mi říct pravdu do očí,

Na to nepotřebuji žádný snář,

Jen kvůli tobě se svět netočí.

 

Nechci se už trápit tím co se stalo,

Chci žít svůj život dál,

Jednou si řeknu že se mi to jen zdálo,

Budu vzpomínat co jsi mi všechno dal.

 

Náš vztah byl hra světel a stínů,

V uších mi ještě tvůj hlas zní,

Však noc již padla na krajinu,

Jednoho dne to vše odezní.

 

 

 

 

---