Miluje I.

pro Tebe.....

CTIRAD OLEANDR: MILUJE I.

 

 

Má lásko,

 

Sedím doma, jak jinak, dívám se z okna a snažím se vymyslet…….

Za oknem je unylé jaro, strom, co se snaží vyrašit nové pupeny a pár oken se satelity. Kdyby mi nehrála Etta James, bylo by naprosté ticho, možná trochu žbrblání od kamen. ….The very thought of You, My Love…Smyčce si nechtěně pohrávají s mou duší a mně se dere vítr ze střev. I found the dream…….rád bych.

 

SE zvedl a šel podívat z okna. Stačí devadesát stupňů a devět kroků. Schválně jsme si to spočítal, alespoň v duchu. Nejsem Virginie, umřel bych zvědavostí. Pomalé přibližování navozuje smysly šelmy. Krok, krok, krok, bystrý pohled vpřed. Lino se sune a přibližuje k teplu. Topení něžně sálá a horký vzduch rozkomíhá záclonku. Takovou tu malou, trochu kýčovitou, nařasenou vespod. A teď se dívám znovu, po několika letech a puntíky jsou vážně legrační, přesahující garnyž, natož teploměr. No nic. Hezky se postavím a vystavím pohledu náhodných diváků. Lavička s poleny je tuhá a sklo příšerně špinavé, čeká na jarní úklid, chuděrka. Tak po něm přejíždím nosem, zvedá se a klesá, otírá prach a vytváří ošklivé tvary – prasečí. Rypouš. To jsem já, klidně mi tak říkejte…

Zaleknu se, že zůstanou stopy, tak jako kdysi, když jsme se líbali u okna a já celé okno umastil vlasy. Svými, Tvými, co já vím, nešlo to dolů. Stačí projet prstem a na čáře je šedá špína, potřeba otřít do kalhot. Vlastně do tepláků – můj pracovní oděv. A je čas pro otočku, hezky zpátky, ať naskakují písmenka, kéž by celé odstavce.

 

Ani bys nevěřila, jak je to depresivní. Objevují se pomalu, s chybami, neuspořádaně a po prvním pohledu zjistíš, že se nedají číst. Jsou hloupé, prostorné a bez názvů. A hlavně bez duše a Ty musíš předstírat, jak jsou smyslné a provokativní a stále doufat, že se někdo zachvěje orgasmem.

 

A tak vzpomínáš a pátráš ve změti vzpomínek, vytahuješ špinavé prádlo z koše a ručně přepíráš. Aviváž rozhodně pomůže. Nikdo nemá rád zapáchající prádlo, to přece víš.

 

Zítra nálada zmizí, ve skutečnosti za pár minut, a přesto je nutné si ji znovu vybavit  a pokračovat. Být kompletní, neutuchající, nezkrotný….Být svůj, být Čech. Jím jsem.

 

Frankie příliš křičí, hodím tam New York a jeho světla reflektorů. Nesměj se, prosím, chci být slavný. A co víc, chci být dobrý. K Tobě, k lidem i zvířatům a mít úhledný rukopis. Dávat trochu naděje a nálady. Něco, co prchne jako hejno holubů ze statku. Utopit se v penězích není tak špatné, jak by se mohlo zdát. Neodsuzuj mě, vím, co chci, říkám to a především Tobě, Lásko. A nebojím se povrchnosti, soucítím se svou zelenou přikrývkou, co mám v pokoji. Na svojí posteli. Nic jí nezazlívám, a někdy si libuji ve farizejství.

 

Ale k čemu to je, když myslím jen na Tebe a kloudného výrobku ze sebe nedostanu!!! Pověz! S Tebou nemám čas, nemám myšlenky, ale mám chutě…aj aj….jenže bez Tebe píši jen o Tobě, honíš se po loukách, zpíváš si, hraješ si…se mnou a mně nezbývá nic jiného, než o tom psát. Myslím na Tebe stále. Stále. Nenávidím Tě za to. Ty víš. Kde je má svoboda??? Chci s Tebou manipulovat, zatímco Ty si hraješ na loutkáře a když jsi neměla právo mi vyřezat obličej z kousku dřeva, postačí pár šňůrek připevněných k mým končetinám. Ke mně. I moje srdce registruje pohyby aorty podle rytmu silonu. Jsem Tvůj patolízal. Ber to doslova. Rád bych Tě lízal. Třebas celý den. Jako pes nebo kočka. Vyber si.

---