Začalo to pozdravem

První to bylo tvé nesmělé  "Ahoj". Následovalo "Jak se máš?". Zkoušel jsi to na mě, ale já odolávala. Nemyslela jsem si, že mi budeš chybět, vždyť jsi nebyl můj oblíbenec. Ale potom, potom už to bylo horší, začínal jsi se mi lbít. Byl jsi zvláštní a měl jsi velké charizma. Psal jsi nekonečné zprávy a snažil jsi se mi zlepšit náladu. Bylo to najednou fajn a já byla na (nejmenované) sociální síti každý den...

Potom se ale vše zvrtlo. Odjel jsi na lyžák, v tom byl ten podraz. Najednou mi týden nepřišla ani jedna smska.Nic.Cítila jsem se nejistá. Namlouvala jsem si, že jsi jenom pozapomněl.

Konečně, nedělě. Těšila jsem se jako malé štěně, až bude zelená tečka u tvého jména a ty budeš online. Konečně. Napsala jsem "Ahoj" ale ty jsi odepsal až za dlouhou dobu suché "čau". Jak bylo? zeptala jsem se natěšeně. Dlouho jsem čeklala, myslela jsem si, že vybaluješ. Nakonec jsi mi odepsal o půl hodiny později. A TA zpráva mě zlomila. "Jo, bylo to fajn. Seznámil jsem se s jednou holkou. Jednou večer jsme spolu byli sami na pokoji a ona mi čechrala vlasy. Najednou se ke mě přiblížila, ale já nic. Nic jsem neudělal. Nemám vůbec odvahu. Jsem srab. Za chvíli stejně přišla její spolubydlící." Sakra co mi to tu píšeš, zlobila jsem se. Byl jsi z ní uplně mimo. Pořád jsi mi o ní vykládal. A já po nocích brečela. Vlastně ještě brečím.

Najednou jsem se naštvala tak, že jsem ti jednoho dne napsala" Víš, už to nevydržím. Musím ti říct, že tě mám vážně ráda" A co ty na to? vysmál jsi se mi do obličeje " Jéj, tak to smutné téda"  Proč jsi mi to udělal? Zasloužím si takovou zradu? Myslíš, že mě to nebolí? Myslíš, že je mi to jedno? Né není, Já tě mám vážně ráda. Najednou z my, je vy. Ze zprávy "Miluju tvůj smích" je realita " Miluju její smích" 

Teď jsem to já, která začíná nesmělým "Ahoj"