SAW - hra o přežití IV. část

 

KOUPELNA – PART 3.

Vteřinová ručička na hodinách se nemilosrdně posouvala vpřed a do rytmu blikalo červené světélko na kameře. Byly přesně tři hodiny.

,,Pamatuješ si teda, jak jsi se sem dostal?“ Zeptal se Adam Lawrence.

Zavrtěl hlavou. ,,Vůbec ne. To jediné, co si pamatuju je, že jsem šel v podzemním parkovišti. Pak tam něco blesklo. Došel jsem k autu a nic víc si nepamatuju.“

Adam pokýval hlavou. ,,Nemáš někde fotku svojí dcery a ženy?“

Lawrence zalovil v zadní kapse kalhot. Vytáhl velkou, hnědou peněženku a hodil jí Adamovi přes místnost. ,,Jsou tam, přímo pod mojí vizitkou. Naše společná fotka, když jsme byli na dovolený na Kypru.“

Adam zvedl peněženku ze země. Otevřel ji. Spousta dokladů a průkazů. Občanský průkaz, řidičák, průkaz z nemocnice…a vizitka. Za vizitkou se v kapsičce tísnila malá fotografie z polaroidu. Adam ji vytáhl a s hrůzou na ni pohlédl. Na fotografii vůbec nebyla rozesmátá a šťastná rodinka uprostřed dovolenkových radovánek. K noze postele tu byla připoutána plavovlasá žena s roubíkem v ústech, celá rudá v obličeji a malá dívenka v noční košili. Co Adama vyděsilo nejvíce byl její uplakaný a nevinný obličej a také to, jak se tiskla ke svojí matce. Adam se rozhodl, že tohohle musí Lawrence ušetřit. Zastrčil fotografii do kapsy a dál, jakoby nic prohledával peněženku.

,,Ta fotka tady nejspíš není.“ Zaklapl nakonec peněženku třesoucíma se rukama. Roubík…nevinný obličej…

Lawrence znejistěl. ,,Není? Hoď mi ji.“ Prohrabával se sám peněženkou a hledal fotku. Adam mezitím vylovil ze svojí kapsy onu fotografii a otočil ji. Na rubu byl na černém podkladě nápis bílou fixou – TMA NĚKDY OSVÍTÍ CESTU.

,,Ten sráč jí musel vyndat.“ Lawrence, viditelně zklamaný, uložil peněženku zpátky do kapsy.

,,Zhasni.“ Řekl pomalu a potichu Adam.

,,Cože?“

,,Říkám ti zhasni, Lawrenci, něco mě napadlo.“

Lawrence se postavil, poodešel ke dveřím, co mu to řetěz dovolil a nahmatal na stěně vypínač. Hukot zářivek ztichl a místnost se ponořila do tmy.

,,A co má bejt, Adame?“ Houkl na něj Lawrence.

,,Vedle tebe, podívej se!“ Vykřikl Adam ze tmy. Lawrence otočil hlavou – a na stěně, na jedné z dlaždiček bylo velké, bíle svítící X. Lawrence znovu rozsvítil.

,,Jak tě to napadlo, Adame?“

Pokrčil rameny. ,,Napadlo mě to zkusit.“

Nedalo se říci, že mu Lawrence uvěřil. Popadl teď ale kovovou pilku a začal bušit do oné dlaždice.  Po druhé ráně se prolomila a odhalila prostor za ní skrytý. Lawrence odhodil pilku na zem, kde kovově zachrastila. Zanořil ruku do díry a vytáhl malou, dřevěnou krabičku.

,,Otevři ji!“ Pobídl jej Adam. Lawrence namísto toho k němu jen otočil krabičku čelem. ,,Rád bych, ale má to zámek.“

Adam chápavě přiskočil ke stěně a zpoza trubky vytáhl založený, malý kovový klíček, který Gordon nalezl ve své kapse. Hodil jej přes místnost. Lawrence skříňku odemkl a pomalu jí otevřel.

Uvnitř ležel ten největší poklad. Lawrencovi spadl kámen ze srdce.

,,Co tam je? Co?!“

Lawrence vytáhl onu věc do vzduchu. ,,Mobil!“ Vykřikl nadšením Adam. ,,To je ta nejúžasnější věc na světě.“

Lawrence rozechvělými prsty zvolil číslo 911 a nechal mobil vytáčet. Pak se ale ozvalo nesouhlasné zapípání a pokus o spojení byl přerušen. Zkusil totéž ještě jednou, s jiným číslem. Znovu nic.

,,Je to k ničemu!“ Hodil mobil zpátky do krabičky. ,,Je to jen na přijímání hovorů! To by nám někdo musel zavolat, ale nikdo neví, že tu jsme a máme v ruce tenhle mobil.“ Lawrence si teprve nyní všiml malého lístku připevněného zevnitř na víko krabičky. Stálo na něm: ,,Víš, že Adam je kuřák? A krev může obsahovat jed ještě dlouho po smrti otráveného…“ V krabičce se povalovaly dvě cigarety s filtrem a malý, kovový zapalovač. Lawrence pozvihl cigaretu do vzduchu.

,,Tohle je druhá nejlepší věc na světě, panebože!“ Vykřikl Adam a olízl si popraskané rty. ,,Dej mi ji, prosím.“

,,To nevydržíš pár hodin nekouřit?“ Opáčil Lawrence. ,,Snaž se vymyslet, jak se odtud dostaneme.“

,,Dej mi tu cigaretu, prosím. Když si zakouřím, uklidním se a pak budu moct lépe přemýšlet. No tak, Lawrenci.“

Lawrence se zamyslel. Má dokonalou příležitost. ,,Radši zkus, jestli se ti něco nepovede udělat s tim mobilem. Chyť ho, proboha!“ Hodil mu mobil přes místnost.

,,Nechci mobil, chci tu cigaretu. No tak!“  Rozkřikl se Adam ale včas si povšiml nenápadného mrknutí Lawrencova oka. Naoko se začal zajímat o mobil a přitom nenápadně pozoroval, co Lawrence udělá.

Ten chvíli vyčkával. Nakonec se pomalu natáhl, snaže se dosáhnout až k malému pramínku krve z mrtvoly na podlaze. Nenápadně namočil filtr cigarety do krve, pohlédl kradmo na Adama a stáhl ruku zpátky. Pak se vymrštil do vzduchu a zhasl světlo.

,,Co děláš, ruplo ti?“ Vykřikl Adam.

,,Adame, dobře poslouchej.“ Zašeptal Lawrence, chtěje, aby to co říká neslyšel hlavní iniciátor hry sedící někde a pozorující je skrze kameru. ,,Musíš to teď se mnou sehrát. Dělej že je ti špatně po tý cigaretě, vyšiluj a dělej, že umíráš. Jedině tak se nám to může podařit, jasný?“

,,Ale já nechá..“

,,Ticho.“ Lawrence rozsvítil. Zářivky se rozblikaly a opět vrhly do místnosti ostré světlo. Lawrence hodil přes místnost Adamovi cigaretu i se zapalovačem, ten mu na oplátku hodil zpět mobil. Lawrence si sedl, opřel se o zeď a pozoroval Adama. Předtím ještě pohlédl do krabičky, kde se povalovala cigareta s filtrem umazaným od krve mrtvého.

Adam si zapálil. Zápach tabáku se rozprostřel po místnosti a Adam labužnicky vdechl kouř do plic. Potáhl si ještě dvakrát a poté začalo jeho herecké představení. Předstíraje křeče, uchopil se za žaludek. Cigareta spadla na zem, stále dýmaje. ,,Lawrenci!“ Zakřičel Adam. Lawrence jej chladně pozoroval z druhé strany místnosti. Adam padl na zem, sténaje v křečích a kopaje kolem sebe. Několikrát se ještě převalil a nakonec zůstal bez pohybu otočen hlavou ke zdi.

,,Vidíš?!“ Zakřičel Lawrence na kameru. ,,Co chceš víc? Zabil jsem ho! Zabil!  Co ještě chceš? Pusť mě k rodině ty šílenče!“ Ozvalo se zabzučení a Adam vyskočil.

,,Ááá! Kurva!“ Řval. Padl opět na zem, klepaje sebou. Bzučení utichlo a Adam se třásl na zemi.

,,Co děláš, do hajzlu?!“ Zařval na něj Lawrence. ,,Mohli jsme to zvládnout!“

,,Dal mi ránu elektřinou! Přes ten okov!“ Adam se stále klepal. ,,Těžko se lze udržet, když do tebe pouští elektřinu!“

Lawrence tiše zaklel. ,,Celý je to posraný!“

,,Počkej.“ Ozval se  Adam. ,,Já vím, jak jsem se sem dostal…“

---