není mi dusno

Je mínus 15 a není dusno. A tak jsem se usnesl projet se na kole. Za jedním mně blízkým klukem provést návštěvu. Ale nejbližší je mi jeho kluk. Je ve věku, kdy je s dětma bezva zábava. Na všechno se mě ptají a já nic nevím. Tak to je ta zábava.Chodím k němu rád a ani jsem nevěděl, že dělá zabíjačku ledem. Protože já vždy odcházím s výslužkou, o kterou si sám řeknu. Čím dál víc cestou pěšky domů pátrajíc v duši po příčině, že se cítím, jako bych ztratil sebeúctu. Ale u teska už je to lepší. A když dojdu dom, udělám kafe. Už se na sebe nehněvám a zhulím se a vyžeru ledničku. Poděkuji Všemohoucímu, že zachoval mě až do večera. Ačkoli to není jisté, protože v únoru je to jinak. A jen On ví, jak to zařídil se mnou, když je Stvořitel a je teprve pět. A teď co dělat. Původně jsem nevěděl, co psát a teď nevím víc než nic. A tak pátrání ve statistikách. Proč su na jiném místě než čestném. No a tím je (argumentum a contrario) nečestné to místo. Ale stejně mi to ošetřuje moje pošetilé sebestředné a v podstatě blbé sobě u vědomí bez ostychu na pýchu. A tedy něco jiného. Jsem skoro blonďák a jedno oko mám modré a druhé stejné a mám rád Źidy. A věřím, že jde o vyvolený lid. A to i bez vědomostí o jejich starověkých vítězstvích a těžkých porážkách. Po takových, po kterých národy pravidelně vymírají. Jeden ne. Takže vyvolený. Loni jsem kvůli tomu byl s nimi o Vánocích. Celý měsíc. To jsem šel třeba z Jeruzaléma do Betléma. Zrovna v den Narození Páně. Pěšky a tam na území pod jejich správou provokoval Palestince hvězdou Davidovou. Mám ji vytetovanou na pravé paži a bylo kolem dvaceti stupňů. Nebo si jenom myslel falešně, že je nazlobím. Dopadlo to dobře, protože do mě nekopali. Židé spravují svět dobře. Že se občas něco posere při takové složitosti celého toho politického ustrojení, je dobře. Je to čas od času nevyhnutelně nutné a proto v konečném výsledku prospěšné. Vidí to ti, co vidí ostře. Ustavičná pošetilá snaha dosáhnout rovnováhy je nutná právě proto že je tak marná. Cokoliv dosáhne rovnováhy, je v té chvíli mrtvé. Není rovnovážnějšího systému, než dokonalé veliké nic. A nic se neděje. Nikdo neobtěžuje. Čas není čím měřit. Dokonalý klid. Někde rozprášený. Úplně někde jinde než chtěl být. Následkem zrady osoby blízké. Slíbila a nesplnila. To už mě nebolelo. Kdybych to byl býval věděl, tak bych neumřel radši dřív Ale jsem řekl své paní a vládkyni, že ji mám rád, ale neříkal jsem to proto, že bych se jí byl bál. A k tomu jsem přihodil, že tak zhruba nejhorší představa v žebříčku bolestí je, že neumřu dřív. No a žádný žebříček nemám. A žádná další bolest není. Takže stojím pevně na zemi a ještě rozptylovaný děvčaty. Vítr si hraje s mým nevím s čím. A mazlím se s botama obřadníka rozptylu.