Malinkatá

Malinkatá

Posadil jsem se na lavičku. Zašmátrat v kapse, cinkly klíče. Zasvědilo mě na krku. Zachrastím sirkama, pár jich tam ještě je. Škrtnu, vdechnu kouř, zahodím zápalku. Tvrdá chuť Ronsonky mi zahučí dýchacími cestami jako dýmící lokomotiva. Z nosu vyrazí dva sloupce dýmu. Lampa blikne. Za chvíli zhasne. Část parku se zahalí do tmy. Jediné světýlko vychází z Ronsonky. Podívám se doleva. Mrtvo. Pár ožralů hulákalo naproti přes silnici, ale někam odcházeli. Šluk. Lampa zablikala, nerozsvítila se. Zahodil jsem špaček, plivl na zem. Ozvaly se kroky. Její. Čekám už několik dní. Konečně přišel správný den. Zašmátral jsem v kapse. Tazer mi padl do ruky jako ulitý. Větřík. Blonďaté vlasy vzplály kolem její tváře, vykročil jsem. Cvakne pojistka, ruka upravuje vlasy. Hnědé oči blikly mým směrem, ale to už jsem jí rval zobáčky tazeru ke krku a pouštěl jí do těla proud. Krátké bzuknutí, hekla. Oči se obrátily v sloup a tělo po krátké křeči povadlo. Rychle jsem ji zachytil, aby nedopadla na zem. Tazer se ocitl zpátky v kapse. Rozhlédl jsem se, stále byl všude klid. Na telefonu jsem měl nastavené rychlé vytáčení, stačilo jen kliknout a… za chvíli se ozvalo škytnutí motoru a po něm se ke mně rychle blížilo jeho bublání, až ke mně dojel starší Rover. Otevřel jsem zadní dveře, hodil ji na zem a vylezl za ní. Bouchnutí dveří, zabublání a pryč odsud. „V pohodě?“ ozvalo se zepředu. Jen jsem zvedl palec do zpětného zrcátka a začal šmátrat pod sedačkou, dokud mi do ruky nepadlo tenké lano. Převrátil jsem její tělo na břicho a ruce jí začal za zády svazovat k nohám. Stále byla v limbu, ještě nějakou dobu to vydrží. Snad jsem to nepřehnal, nerad bych jí poškodil mozek.

Rozloučili jsme se. Hodil jsem si ji jako tašku na rameno. Zarachtání klíče, vrznutí dveří. Smrádek, teploučko. Zabouchl jsem, zarachtání klíče, světlo. Vedle bylo vše připraveno, zatažená okna, láhev ginu a cigára, zbraň položena na polici. Shodil jsem ji na zem. Vyjekla a řekla „au“. Začal jsem ji sundávat boty, měla klasické čínské kopie Conversek a pruhované ponožky. Musel jsem ji vyhrnout černé kalhoty. Konečně jsem měl čas se pořádně nadechnout. Její vůně mě zašimrala v nose. Nijak agresivní, lehký závan „růžového“ parfému. Měla svázanou pusu, takže jsem nerozuměl tomu co se snaží říct. Kupodivu ale byla celkem tichá, za celou cestu vydala sotva pár zmatených zahuhlání.  Trochu mě to zklamalo. Potěšilo by mě, kdyby byla zmatená a nasraná. No co, bude se líbit i tišší. Chytl jsem ji za smyčku na rukou a táhl ji do pokoje. Zvedl jsem ji a hodil na pohovku. Vytáhl cígo, klapl zapalovačem. Víčko ginu zaskřípalo, kolek se přetrhnul. Šluknou, pořádně loknout. Pohled na ni. Je překrásná. Tmavé vyhrnuté kalhoty, na nohou ani chloupek. V nose mě stále příjemně šimrá její vůně. Zaškubala sebou. Lokl jsem si. Přešel k ní. Cigáro jsem vrazil mezi zuby, a prst jí do huby. Bože. Zatáhl jsem a roubík vytáhl ven. Zakašlala. Zakoulela na mě očima. Přiložil jsem jí k ústům hrdlo ginu, podepřel  rukou hlavu a začal do ní gin lít. Poprvé se zadusila. Po druhé taky, ale potřetí už několik doušků spolkla. Vzápětí jí do očí vhrkly slzy. Pohladil jsem ji, dal lahev pryč a slzy utřel. Polibek na čelo a šeptám jí, že to je v pořádku. Začne se škubat. Praští mě do žeber. Děvko. Odskočím od ní a ona začne ječet. Pokusí se vstát, ale pořád má svázané nohy, takže spadne z pohovky na zem a shodí gin. Potáhnu si z cigára a dívám se na ni. Plácá se jako ryba na suchu. Jen na rozdíl od ryby není potichu. Takhle to nepůjde. Dojdu k ní. Koleno mezi lopatky, chňapnu jí za vlasy a trhnu hlavou do zadu. Zasípe a vyvalí bulvy. Druhou rukou vytáhnu cigaretu z pusy a držím jí ho kousek před okem. Vzduchem se provalí pach pálených řas. „Budeš držet hubu, svině. Nebo ti to prorvu okem až do mozku, ok?“

Vyděšený sípot. Leží na břiše, držkou v polštáři a odfukuje. Típu třetí cigáro a v sobě mám půl lahve. Donutil jsem ji vypít několik dalších panáků, už je nalitá celkem solidně. Sleduju ji. Mísí se ve mně hněv a vzrušení. Je jedna z nejlepších za poslední půlrok. Blonďaté vlasy, krásné veliké oči. Kostnatý zadeček napresovaný v uplých džínech. Hodiny cvakly na dvě ráno. V pět přijede Igor. Času dost. Napil jsem se a vstal ze sedačky. Několikrát po sobě zažbleptala co s ní budu dělat, ale už jsem zvyklý že nemá cenu odpovídat, jen by ji to víc rozčílilo a začala by se vztekat. Dojdu k ní. Otevřu noční stolek a vytáhnu nůž. Převrátím ji na záda a nožem začnu šimrat na krku. Šeptá, prosí mě abych to nedělal a z očních koutků vyhrknou slzy. Zazubím se. Špičkou nože zajedu za lem mikiny i trička. Druhou rukou jej chytím a pomalu se prořezávám látkou. Vždy když se špičkou nože dotknu její kůže, nádherně sebou trhne. Popotáhne. Chce brečet, ale chce věřit tomu, že nemá proč. Podpořím to, nakloním se k ní a šeptám jí do ucha, že vše bude v pořádku. Ví, že to já jí chci ublížit, ale ta slova mají moc, věří jim a přesvědčuje sama sebe, že se nemá čeho bát. Prořežu se až ke konci. Teď přijde první část. Odložím nůž a vjedu prsty pod tričko. Cítím tu dokonale hladkou kůži na prstech, když pomalu sjíždím níž a odkrývám její tělo. Malinko zavzlykala, ale jinak je potichu. Nosem přejedu její břicho, snažím se vstřebat její vůni jen do sebe, je pro mě. Nikdo tu s námi není, ona je jen má. Špičkou jazyka kroužkuji pupík. Začíná vzlykat celkem pravidelně. Popadnu nůž a seříznu knoflík na kalhotech. Začíná se mi vařit krev. Džíny mi jsou těsné, tlak v rozkroku je nepříjemně silný. Švihnu nožem do kouta a strhnu z ní kalhoty. Zaječí. „Drž hubu!“ odvětím a začnu svlíkat i sebe. Pokrčí nohy a začne se ode mě odsouvat. Odhodím košili, rychle shodím džíny. „nechej mě!“ piští a zase sletí z pohovky. Tentokrát se ale pokouší píďálkovat pryč. Strhnu trenýrky a rázuju si to za ní. Dupnu na tu krásnou nohu a vzápětí se co nejrychleji skrčím a vrazím ji do pusy čtyři prsty. Sice mi málem pozvracela ruku, ale přestala řvát. Chvíli ji prstama ještě rejdím v krku a poslouchám chrchlání, které vyluzuje, ale pak toho nechám a vytáhnu z nočního stolku gumu. Vzrušený jsem dost, takže mi pasuje krásně. Zatímco odplivuje na zem, šmátrám v šuplíku, dokud nenahmatám plastovou nádobku. Několikrát stisknu dávkovač na jejím hrdle a pak si k ní kleknu. Pokusí se na mě otočit. Vrazím jí facku. Čistou rukou z ní strhnu kalhoty ke kotníkům a pak ukazovákem zajedu za lem kalhotek. Přejedu jím přes zadek, trochu ji poškádlím. Cuká sebou. Strhnu kalhotky a rozmažu gel po obou otvorech. Chvíli sebou ještě škube, ale pak ochabne a začne plakat. Obkročím ji, mírně roztáhnu zadek. Bože můj, je skvělá.

Klečím. Leží na zádech. Po obličeji jí stékají slzy. A sperma. Zírám na ni, nemůžu přestat. Část jejích vlasů se válí v kaluži zvratek. Orální sex jí moc nešel a já mám své nároky. Smůla. Vzlykala. Budu ji muset vykoupat, sebe dát taky trochu do gala a počkat na Igora.

Vyšli jsme ven. Umyl jsem ji, oblékl do krátké černé sukně a rudého nátělníku. Trochu načesal vlasy. Před domem už stál bílý Mercedes. Otevřely se dveře a Igor vyšel ven. Zrovna si připaloval černé cigáro. Kývl mi na pozdrav a rovnou šel k ní. Stála, třepala se zimou a strachem. Trochu se k ní sklonil a zíral jí do očí. Pak ji několikrát obešel. Chytl za zadek, pohladil po bocích. Pak se zase postavil před ní a poručil, aby otevřela pusu. Udělala to. Narovnal se a mávl rukou. Z auta vyšli dva vazalové, jeden nesl tašku. Druhý ji popadl a vedl do auta. Nebránila se, jen začala znova brečet. Ten první mi podal tašku. „Osmdesát tisíc. Teď dostaneš padesát, až bude mít pět spokojených zákazníků, dostaneš zbytek.“ Kývl na mě Igor, potřásl mi rukou a vyrazil zpět do auta. Rozhlédl jsem se. Slunce za chvíli vyjde. Musím začít balit, zítra mám být v Londýně.

***

Je to již šestý den kdy byla jedenáctiletá Denisa Nová viděna naposledy. Podle rodičů byla na svých večerních hodinách klavíru, které má každý čtvrtek, což nám její učitelka potvrdila. Tato lekce měla končit o půl sedmé večer. Poté Denisu čekala desetiminutová cesta většinou klidným parkem. Domů však nedošla. Rodiče a policie ČR tímto apelují…