Bestie

Probral mne až zápach kouře a spálených těl. Podle všeho byl útok na kolonii odvrácen jen tak tak… ani naše ohromná přesila, teď k ničemu není. Od chvíle co má tu novou zbraň jsme bezmocní a jen si s námi hraje. Bestie se vrací několik posledních týdnů pravidelně. Její vytrvalé útoky udělaly z našeho domova na první pohled postapokalyptickou krajinu.  Jenže to je jen pohled na povrch. Nejdůležitější část je v podzemí. Ohromné množství tunelů, skladů, ubikací atd. Hlavní infrastruktura je tam. Jenže útoky přicházejí vždy z nenadání a spousta z nás se nestihne do kolonie vrátit. Včetně mě při posledním útoku.

Je čas vzchopit se a začít pomáhat, než se znovu vrátí. Při pokusu postavit se zjišťuji, že mám ošklivě popálenou nohu, ale to teď není podstatné. Na mně teď nezáleží. Musím pomoci s opravami a sháněním zásob. Zásoby budou důležité, aby se kolonie znovu vzpamatovala. Proto nás bylo také tolik venku při posledním toku. Sháněli jsme zásoby, abychom se opět zotavili.

Při cestě ke vchodu jsem si všiml dětí co se před útokem nestihli schovat. Sehnal jsem pár chlapů co proběhlo okolo a děti neseme do podzemí. Do bezpečí. 

Když jsem nyní vyšel ven a konečně se rozhlédl, zjistil jsem, co se skutečně stalo. Útok byl krátký, o to víc však ničivý. Nikdy v životě jsem neviděl takové množství mrtvol. Vojáci, kteří se pokusili odvrátit útok, byli během pár vteřin úplně zničeni. Všude se povalovali části jejich těl, znetvořené k nepoznání. Takovou má bestie sílu. Dokáže ničit po stovkách, na ty co se jí pokusí utéci, použije Zbraň a během vteřiny začnou hořet se vším, co je v jejich blízkosti. Neunikne jí nikdo.

Hlavní vchod, který se při útoku zavalil je už téměř průchodný a tak je čas nanosit dovnitř vše co zbylo na povrchu. Čas je teď to, co nás tlačí. Další vojáci ještě nejsou připraveni a bestie může vrátit každou chvíli. Většina se pustila do shromaždování zásob, tak já také.

Asi při třetím kole to začalo znovu. Nejdříve nepatrné otřesy země jenž během krátké chvíle zesílily tak, že jste se stěží udrželi na nohou. Je to tady znovu. Ohromná hlava bestie zastínila slunce. A začal neskutečný zmatek. Všichni běží k hlavnímu vchodu. Několik set dělníků co opravovali kolonii, jsou neustále venku a teď všichni běží dovnitř. Všichni běží k hlavnímu vchodu. Bestie opět použila Zbraň a moji bratři umírali. Stál jsem schovaný a pozoroval, jak jejich těla pod náporem žáru pukají jako popcorn a doufal, že tentokrát budu mít štěstí. Ze svého ukrytu jsem zbaběle pozoroval pokusy o útěk. Jenže Zbraň bestie se na ně zaměřila a vypálila vše, co ji stálo v cestě, dokud je nedohnala a nezabila. Do toho tan její mučivý smích, co se stupňuje s každým padlým.  Z ničeho nic vše utichlo. Na povrchu zbyly už jen spálená těla. Většině se naštěstí podařilo utéci.

Jak rychle vše ztichlo, stejně rychle započalo znovu. Přímo přede mnou vzplál kmen. To ne. Ví o mně. Musím pryč a to tak, že rychle. Během okamžiku jsem se otočil a utíkal pryč. Kamkoliv. Hlavně pryč z dosahu té zbraně.  Slyšel jsem pukání dřeva. Jak se vypařuje voda z kaluží. Jenže jsem vše slyšel hlasitěji a hlasitěji. Tohle není dobrý. V tom se něco stalo. Nevím proč, ale změnilo to směr. Nyní už to neutočilo na mě. Obešlo mě to a pokračuje… ne nepokračuje. Nechal jsem se nachytat. Neměl jsem zastavovat. Už je pozdě. Okolo mě je uzavřený kruh a já nemohu pryč. Jsem v pasti! Hlavou mi probíhaly všechny možné myšlenky a já se nakonec upnul jen k jedné. Hlavně ať je to rychlé. Naposledy jsem se podíval na oblohu a uviděl slunce.  Ke slunci se však přidala ještě bestie a Zbraň, kterou teď bestie dala přímo mezi mě a slunce. Zbraň byla kruhová a nezdála se být ničivá. Pak se stalo něco neuvěřitelného. Světlo se od kraje začalo stahovat ke středu.

Mé přání se vyplnilo… bylo to rychlé.

-

Taky jste jako děti pálili lupou mravence?