Obyčejný čtvrtek

Zaujal mě rytmus. Dodává básni napětí i spád, které zase chybí v zobrazení - nejen po loňském a předloňském roce víme, co bude následovat po první strofě. - teoreticky vzato, takováto báseň by mohla být napsána každý rok ve stejný den. zobrazilo by se v ní to samé, nebo podobné. - ačkoliv: nelze nevidět, že míra variace ve výběru a uspořádání konkrétních motivů zde možná je. - drobné nápady jako: "položí / tělo k tělu / ruku k dílu"; "každý svého / v každém městě /tam co vloni" - mohou až s náznakem ironie tematizovat stereotypnost tohoto rituálu; stejně tak mohou být čteny jako jeho stvrzení, poukaz na jistotu jeho opakování. - nevím, co si vybrat. zda postačí k evokování osobitého vidění, prožití událostí? - myslím, že ne docela, že báseň je více poznamenána tezovitostí. (pracuje s předem připravenými významy, myšlenkami; motivy se dají předpovídat, protože následují předem dané schéma jednoho mýtu) - její nadějí by bylo, kdyby se ono známé mysterium pokusila nasvítit jinak a vyvolat z něj nový význam - tzn. například v postoji autora/subjektu k němu. k tomu dochází alespoň ve sféře rytmu a dělení motivů do syntaktických frází. zde je zřídlo jejího života, z nich vnímám osobitý vklad nejsilněji. - akorát bych doporučoval moc nepřemýšlet, "filozofická" škatulka jí nesvědčí. nakonec myslím, že báseň na svůj tvar dosáhla. lze ji číst opakovaně, což svědčí o tom, že čtenáře unese. *