Představení

Elektrické divadlo světélkuje a trochu se hýbe. Velká kulatá hlava truchlí na jevišti odříkávaje svou repliku o neklidu a vydřím životě. Sype barevná slova z tlamy, kterou protahuje v hrůzostrašný škleb. Je na jevišti sama se svými tichými rekvizitami na kterých spočinula vrstva prachu již snad před sto lety. Velká kulatá hlava při každém křečovitém pohybu rozvíří tento stoletý prach a trošku kucká. Jsem jediný divák ve spícím hledišti. Hledím a pronikám do duše Velké kulaté hlavy. Je bolavá a zarmoucená, skoro jako ta moje a tak cítím velké sympatie k této bytosti. Promlouvá jen a pouze ke mě. K mé psýše. Křičí na mě palčivou zpověď a proniká do mého srdce stále hlouběji. Kdybych stála, jistě by se mi začala podlamovat kolena. V břiše se mi hemží kobylky a naskakuje husí kůže. Nenávidím a zároveň miluju ten pocit. Pocit bytí. Jsem. I když často odosobněná a zmatená. Jsem a velká kulatá hlava je tu se mnou a promlouváme jedna k druhé.

 

Jsme součástí Elektrického divadla, které světélkuje a trochu se hýbe.